Milá knihomolko, milý knihomole,

román Vlaštovší kopec mě nalákal svou anotací, ve které se psalo, že je pro čtenáře, jimž se líbila kniha Kde zpívají raci. Inu, začátek byl slibný - Amerika 30. let v době hospodářské krize, smolařské tábory s podmínkami tak náročnými, že si je nedovedeme v dnešní době představit. Ale to bylo tak všechno. Po pár kapitolách se děj zvrhne v plytkou a přeslazenou červenou knihovnu, kde se vám na konci začne z množství cukru navalovat. Kniha má dle mého i spoustu dalších nedostatků, mou recenzi si můžete přečíst zde.

Tak jednou do roka přečtu nějakou červenou knihovnu. Nořím se do ní hlavně ze studijních důvodů, protože stejně jako třeba u thrillerů nebo detektivek se mi v ní dobře rozpoznává struktura. Gradace příběhu, vývoj charakterů, dynamika vztahů mezi hlavními postavami, práce se "střihem" kapitol, cliffhangery... to všechno je něco, co jako spisovatelka můžu využít při psaní.

Červená knihovna má většinou následující klasickou strukturu příběhu:

1. Těžká výchozí situace hlavní hrdinky. Většinou je to rozvod/rozchod, smrt blízkého člověka, ztráta zaměstnání, krach podnikání, you name it.

2. Bláznivá nabídka, která spadne z nebe a vytrhne hlavní hrdinku z letargie. Třeba v podobě nečekaného dědictví nemovitosti nebo peněz, které spadnou do klína. Tahle šťastná - byť z pohledu jejího okolí často šílená - náhoda jí umožní změnit svůj život. Často je to spojené s odjezdem na nové místo, kde...

3. Potká muže, který je v její nové lokalitě místní a oblíbený, byť často bývá podivínem. Svede je dohromady nějaká neinventivní náhoda, protože on je opravář, veterinář/doktor, majitel tamější restaurace či vedlejší nemovitosti. A když dojde autorovi fantazie, tak do sebe hlavní hrdinové prostě vrazí na ulici.

4. Aby bylo učiněno dynamice příběhu za dost, jsou hlavní hrdinové většinou velmi odlišných povah. Zpočátku vedou věčné hádky, aby skrze ně zjistili, že se vlastně milují. Padne první pusa, čtenářky jsou navnaděny, když tu...

5. Přichází krize. Vylezou stíny minulosti, dojde k zásadnímu nedorozumění a užuž to vypadá, že z lásky nebude nic. Ale protože je to červená knihovna, tak na konci...

6. Vše se vysvětlí, pár si padne do náruče a celá kniha skončí nějakým uslintaně romantickým a slaďounce nepravděpodobným odlehčeným závěrem. A my se nikdy nedozvíme, jak ti dva, co vlastně nemají nic moc společného a nemají tak na čem stavět dlouhodobě udržitelný vztah, dopadli.

Hele já vím, asi nejsem cílovka. Ale fakt moc nechápu, proč se musí všichni autoři držet stejného mustru. (Zlatých Padesát odstínů šedi, kde do toho inovativně aspoň přibyly bičíky a anální zátky :-D, jakkoli to jinak považuju za literární odpad.)

Nicméně když jsem se statečně prokousala těmi 400+ stránkami Vlasštovčího kopce, napadlo mě, že existuje pár knížek, ve kterých se láska vyskytuje, ale není kýčovitá, předvídatelná a naivní. A co víc, dojímá i mě, starého cynika!

Tady je mých pět tipů na knihy o lásce, která je ze života, uvěřitelná a opravdická.

Romány o lásce, které nejsou přeslazené

Muž jménem Ove

~ Fredrik Backman

Jak se vyhnout romantickému kýči? Umístěte lásku do vzpomínek starého morouse. Muž jménem Ove je jedním z nejznámějších románů od mého milovaného Fredrika Backmana (chci psát jednou jako on!), kniha už má dokonce dvě filmové adaptace (já preferuju švédskou produkci před americkou).

Ovemu probleskují v paměti okamžiky prožité s láskou jeho života, která je již po smrti. Ti dva nemohli být odlišnější, přesto jejich láska fungovala. On se staral o to, aby své ženě zajistil vše, co jí na očích viděl. Ona prosvětlovala jeho dny smíchem a lehkostí.

U tohohle příběhu vždycky brečím, protože Ove mi strašně připomíná mého tátu.

Boží hora

~ Erri De Luca

Útlá knížka o dospívání na Sicílii v 50. letech 20. století. Nádherně zachycuje atmosféru doby, a stejně tak i pocity 13letého kluka, který po smrti maminky musí urychlit svůj vstup do světa dospělých. Tíha zodpovědnosti je v ostrém kontaktu s jeho citlivou, v lecčem ještě dětskou duší. V něčem se však již cítí být mužem, v čemž mu pomáhá starší dívka ze sousedství, která ho zasvěcuje do tajů lásky. Lásky velmi naturální, pudové, mučivě svíravé a čisté. Dokážu si představit, že tyhle scény by se daly napsat strašně špatně, naivně a ucintaně, něco jako "love story v Bravíčku", nicméně De Luca se toho chopil bravurně.

Divoký kluk

~ Paolo Cognetti

Cognetiiho určitě znáte jako autora bestselleru Osm hor (a pokud jste nečetli, tak doporučuju pustit se do tohohle románu před Divokým klukem).

Divoký kluk jsou zápisky třicátníka, který se rozhodne strávit půl roku o samotě v horské chatě. Ptáte se, kde tam je láska? Inu, láska nemusí být nutně k ženě. Ženou se zde pro Cognettiho stává příroda.

Mám knížku právě rozečtenou a strašně mi padla do mého aktuálního rozpoložení. Ta něha, souznění, napojení a hluboká upřímná snaha o porozumění a splynutí s přírodou mi připomíná opravdovou lásku. Lásku takovou, jakou si přeju i v partnerství lidském.

Pokud se Vám tato kniha zalíbí, můžete zkusit další s podobnou tématikou: Walden aneb život v lese nebo modernější Útěk do divočiny.

Svatební cesta do Jiljí

~ Miroslav Skála

Můj (asi?) nejoblíbenější film, u kterého jsem až po letech zjistila, že má knižní předlohu. Miroslava Skála popsal už na začátku 70. let naprosto geniálně partnerství tak, jak si ho já sama představuju. Je tam humor. Je tam mužsko-ženská dynamika v podobě analytické mysli (ne nepodobné mužům, které si vybírám) a intuitivní hravé lehkosti (ne nepodobné paní sládkové z Postřižin či mojí Božidaře).

Pokud máte rádi audioknihy, pak doporučuju verzi pro uši načtenou Vojtou Dykem (ten kluk je génius, to by se mělo zakázat tolik talentu do jednoho člověka!) a Tatianou Dykovou (kterou mám jinak ráda, ale tady mě rušila, protože její přednes je na hony vzdálený filmovému projevu Libuše Šafránkové - naštěstí v audioknize je její part minimální.)

Zvuk slunečních hodin

~ Hana Andronikova

Tohle byla moje první knížka od Andronikové a byla jsem nadšená. Příběh odehrávající se ve 30. letech 20. století v baťovském Zlíně a v Indii nabízí kromě podmanivého dobového obrázku i uvěřitelný (byť velmi netradiční) příběh lásky mezi Tomášem a Ráchel, která má židovský původ.

Popsat partnerský/manželský vztah tak, aby to nebyl kýč, je náročná disciplína. Andronikova to zvládla skvěle. Pro českou literaturu je škoda, že život této autorky ukončila předčasně rakovina.