Milá knihomolko, milý knihomole,

dneska tu mám jedno téma, které by bylo asi tak nějak lepší, kdyby vůbec nebylo. Jenže ono je. A tím, že se o něm nebude mluvit, tak nezmizí.

Jsem duší pacifista a jakákoli forma násilí se mi příčí.

Asi se všichni shodneme na tom, že "mlátit druhého železnou tyčí do ksichtu" není hezký.

Jenže násilí má mnoho podob.

Často se děje za zavřenými dveřmi domovů.
Někdy není úplně snadné rozlišit, zda je to už násilí, když nikdo nekřičel a nebránil se.
A je ten, kdo s násilníkem zůstává, vůbec oběť?
A co když to nikdo nenahlásil na policii? Kde není žalobce...
A co manželka? Má být vždycky povolná?

A to máme jen fyzické násilí. Ale jak dobře víme, někdy je daleko horší to psychické v podobě mocenských her, vydírání, manipulace, ponižování...
Proto mi přijde dobré o násilí mluvit.

Protože společenskou diskuzí se dá posunout celospolečenské vnímání.
Dají se změnit standardy toho, co považujeme za normální.
Vzděláváním se v tomto tématu posilujeme nejen sebe jakožto potenciální oběti násilí, ale dává nám to šanci být vnímavější, pokud nějakou patologii ve svém okolí zaznamenáme.

A pakliže už něco zaznamenáme, budeme s to odvážněji a snad i smysluplně nabídnout pomocnou ruku.

Romány s tématem násilí

Dravec

~ Marek Epstein

Marek Epstein v sobě nezapře scénáristu. Jeho knížky mají spád, stránky vám utíkají pod prsty a najednou jste na konci, ani nevíte jak.

Kniha Dravec je zajímavě zachycený příběh domácího násilí, kdy šrámy na duši jsou mnohdy mnohem hlubší než ty, které jsou vidět.

Vyprávění je zachycené atraktivní formou z pohledu tří osob, kde každá odkrývá část příběhu a dohromady skládají plastický obrázek skutečnosti, kterou bychom možná radši neviděli.

Někomu bude možná vadit lehká absurdita jednotlivých zápletek, ale mě to nijak nerušilo, naopak to bylo příjemné osvěžení od knih, u kterých dokážu odhadnout po prvních pár desítkách stran celou dějovou linku.

Do tmy

~ Anna Bolavá

Zatímco pro sexuální násilníky může jít o jednorázovou záležitost, která je s novým dnem zapomenuta, oběti takového činu si ponesou následky pravděpodobně až do konce života.

Román Do tmy jsem tu už určitě jednou doporučovala. Jedná se o pronikavou studií jedné takové pokroucené psychiky a člověka při jejím čtení nejednou napadne, jestli bychom se k sobě chovali ve společnosti tolerantněji a s větší laskavostí a pochopením, kdybychom měli každý na čele napsáno, čím jsme si v životě prošli.

Pokud jste knihu četli a líbila se vám, zkuste na stejné téma (méně lyrický) román Houbařka od Viktorie Hanišové.

Vrány

~ Petra Dvořáková

Násilí za zavřenými dveřmi domovů nemusí být nutně jen fyzické. Skoro každý z nás jako teenager zřejmě zažíval pocity nepochopení. Možná proto pro čtenáře nebude těžké vcítit se do 12leté Báry, která je o tolik jiná, než by si ji její matka přála. Navíc v kontrastu s její dokonalou sestrou prohrává na plné čáře, a tak se jí útěchou a spojencem stanou vrány za oknem. Touží být jako ony, rozletět se za svobodou.

Petra Dvořáková v téhle knize podtrhuje, jak silná generace spisovatelek nám tu v Česku vykvetla. Tenhle její román je velmi silný a zůstane ve vás dlouho.

Vítězové

~ Fredrik Backman

Vítězové jsou závěrečným dílem Backmanovy "Medvědínské trilogie". Třetí díl je nejdelší a dějově nejrozvleklejší, ale mně to třeba vůbec nevadí. O to víc prostoru dostává totiž psychologie jednotlivých postav.

Jedním z ústředních témat trilogie je právě sexuální znásilnění. Časově je to jen pár minut, co se udějou jedné noci. Ale těchto pár minut má sílu ovlivnit životy dvou sousedních měst a zničit silou vichřice to, co jsme měli za samozřejmé a trvalé.

Backman v sobě nezapře Švéda. Když se dívám na témata jako rovnoprávnost, práva žen, tolerance, apod. ve Skandinávii dnes, vidím tam jasný trend, který u nás následuje především generace dnešních třicátníků a mladších.

Ukázka z románu Vítězové:

Byla hrůzou celá bez sebe. Zmrzla na kus ledu.
Pro ni trvalo znásilnění od té chvíle navždy.
Ale pro něj nikdy ani nezačalo. Do konce života nepochopil, že je sexuální násilník. Myslel si, že je hrdina. (...)

Do deníku si napsala:
Když nás na základce kluci mlátí a tahají za vlasy a jdeme za někým dospělým a prosíme o pomoc, dospělí řeknou: "Tohle kluci dělají, když se jim líbíš." (...)
Pořád si myslíte, že musíte s dcerami mluvit o klucích. Aby nenosily krátký sukně a nechodily nikam samy a neopíjely se a nedělaly klukům moc velký choutky.

Jenže o klucích s náma vůbec mluvit nemusíte. My o nich do prdele víme všechno! Promluvte radši do duše synátorům.
Naučte je mluvit spolu. Naučte je vzájemně se brzdit.

Vychovejte sakra někdo chlápka, co se stane ředitelem školy, a bude si do hajzlu uvědomovat, že když kluk tahá holku za vlasy, tak je kurva chyba v tom klukovi.
Vysvětlete synům, že pokud se potřebujou zamyslet, jestli někdy spali s holkou, která to nechtěla, znamenáto, že jo!

Pokud nepoznáš, jestli chtěla, nebo nechtěla, tak si nikdy nešukal žádnou, která chtěla. Přestaňte to probírat s dcerama. My už to všechno víme.

Co se stalo

~ Caitlin Wahrer

Po téhle překladové knížce jsem sáhla v knihovně díky tomu, že ji vydal Host, který je pro mne povětšinou zárukou kvality.

Zajímavé mi na ní přišly dvě věci:

1) Autorka pracuje jako právnička v občansko-právních sporech, a právě některé z případů ji inspirovaly k napsání této knihy.

2) Obětí sexuálního znásilnění je mladý muž, jehož reakce na událost je podle mě velmi dobře zpracovaná.

Jinak za mě řeměslně celkem dobře odvyprávěné, ale jak jsem zmlsaná, tak mi tam chybělo nějaké překvapení nebo aspoň zajímavý jazyk... nebo prostě něco, pro co bych na tenhle román do pár měsíců nezapomněla.

Skutečné příběhy

Klubovna naděje

~ Tomáš Paprštein, Renata Ježková

Tahle kniha je ojedinělá asi nejen na českém trhu. Spojuje totiž autentickou výpověď Tomáše Papršteina, který byl v dětství pohlavně zneužíván oddílovým vedoucím, a vloženými kapitolami, které napsali odborníci na jednotlivé problematické body v životě obětí sexuálního násilí. Kniha má cíl velmi ambiciózní, a to nabídnout pomoc všem, na kterých tato událost zanechala šrámy.

Tomášův případ naprosto exemplárně zahrnuje snad všechno, co takové zneužívání v dětství obnáší. A to včetně traumat, která si odnáší do dalšího života a musí se s nimi potýkat i jako dospělý muž.

Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději

~ Aleš Palán

Rozhovory se ženami, které si v životě vytáhla špatnou kartu. Tuhle knihu doporučím, i když jsem ji sama ještě nečetla. Chystám se na ni ze dvou důvodů: 1) Rozhovory Aleše Palána nejsou nikdy plytké. 2) Jednu z respondentek, paní Apolenu, potkávám často v lese. Je to žena, která chodí i v mrazech bosa a v letním oblečení, žije bez elektřiny, takřka nejí. A aby to nebylo málo, je nevidomá. Jednou jsem byla svědkem toho, jak ji zastavila policie a snažila se ji přemluvit, ať se oblékne do teplého (aby nenastydla) a obuje si boty (aby si něco poslepu nevrazila do nohy). :-D Odbyla je s neuvěřitelnou elegancí!

Uzdravení Rose Gold Wattsové

~ Stephanie Wrobel

Už jste někdy slyšeli o tzv. "Münchhausenově syndromu v zastoupení"? Jedná se o poruchu, kdy se pečující osoba (zpravidla rodič) v touze neztratit kontrolu (a v jeho očích i lásku, vděk a uznání) nad dítětem, a tak zveličuje a falzifikuje příznaky různých nemocí, přičemž svou "péčí" zhoršuje stav "nemocného".

Tohle je přesně typ knížky, kterou přečtete strašně rychle, protože prostě potřebujete vědět, jak šílené to ještě může být.

Na stejné téma byly natočeny i filmy, které s klidnou duší doporučím (v tomto případě je to asi jedno, jak se s tématem seznámíte, kniha nepřináší žádné "kvality navíc"). Zkoukněte buď film V zajetí nebo seriál Odhalení.