Milá knihomolko, milý knihomole,

dneska vás vezmu na exkurzi do žánru, který není úplně mainstreamový, ale podle mě je to velká škoda!

Když se řekne sci-fi, člověka napadnou různé asociace. Třeba...

• Bude tam moc vědy a nebudu tomu rozumět.
• Bude to samá válka a vzduchem budou lítat usekaná chapadla mimozemšťanů.
• Sci-fi? To je takové to divné oddělení v zastrčeném koutu knihkupectví, kde postávají dlouhovlasí studenti z FELu v černých trikách?
• Proč mají sakra knížky z tohohle žánru tak nevkusné obálky?

Nebojte, protože...

• Většina autorů sci-fi sice o vědu brnkla, ale často jenom tak zlehýnka. A rozhodně ví, jak čtenáře nepřehltit.
  
• Jestli budou vzduchem lítat chapadla mimozemšťanů, to záleží hlavně na tom, jakého autora si vyberete. Ale sáhnete-li po něčem, čemu říkám "chytré sci-fi", pak se bát nemusíte. Jestli k vám vzduchem totiž něco přiletí, pak to bude zajímavá potrava pro mozek.
• Pravda, když zamířím do sci-fi koutku v knihovně či knihkupectví, bývají tam často specifičtí lidé. :-D Ale tím se nenechte odradit! Já to mám jako jednu z takových úchylných zálib, že chodím naschvál "nepatřičně" oblečená na akce, kde se povětšinou pohybují lidé v nějakém nepsaném dresscodu. Na anarcho-dýchánky si beru růžové šaty, na ezo-sleziny chodím v černých džínách a tričku. Dobrý trénink, aby se člověk nebál trčet v davu.
• Na to, proč mají sci-fi knihy povětšinou tak nevkusné a brakově vyhlížející obálky (čest výjimkám!), odpověď nemám. Ale třeba se to začne pomalu měnit. :-)

Možná vás napadá, proč byste vůbec měli sci-fi číst?

Já tenhle žánr miluju, protože mi rozšiřuje mentální hranice možného.

Napadá mé stereotypní uvažování.

Posouvá to, co vnímám jako normální.

Jistě, existuje i sci-fi, kde jde autor čistě jen po příběhu. To mě ale moc nezajímá. Baví mě spíš to, když si spisovatel vezme nějaké čistě pozemské téma, zasadí ho do jiného kontextu a způsobí čtenáři něco, čemu se anglicky říká mindfuck.

Představím vám několik takových románů. A zaměřím se na díla, kde se objevují jiné druhy inteligentního života. Protože právě v tomto kontrastu se mohou rozehrát myšlenkové hry, kde si snadno uvědomíte, jak divná forma života jsme my, lidé.

Nejprve pár starých a desetieltími prověřených klasik, které na vás dýchnou možná trochou retra, ale také tím, jak prozíraví jejich autoři byli a jak aktuální jsou jejich myšlenky i dnes.

Následně naservíruju několik současných sci-fi románů, skrze něž si můžeme uvědomit, že některé povahové rysy lidstva se v čase nemění.

Sci-fi klasiky

Marťanská kronika

~ Ray Bradbury

Klasika všech klasik. Vyšla v roce 1950 a je pode mě jedním z důvodů, proč si někteří mylně myslí, že lidská noha na Mars již vstoupila.

Povídky o osidlování Marsu se dají brát jako skvělá analogie toho, když si lidé v minulosti podrobovali nějaké území. Od prvotních nezdárných výprav, přes okouzlení po prvním úspěšném kontaktu, následná neporozumění, války, až po finální podrobení, opanování a vytlačení původní kultury.

Konec dětství

~ Arthur Charles Clarke

Tahle klasika vyšla v roce 1953. Nad planetou Země se objeví mimozemské lodě, ale jejich obyvatelé odmítají ukázat svou tvář. Až za 50 let. A stejnou dobu mají lidé na to, aby se "polepšili". Aby přestali válčit, vymýtili chudobu, zločinnost, apod. Ale má lidstvo vůbec šanci se ze svých chyb poučit?

Arthur C. Clarke je skvělý vypravěč. Dokáže vás držet v napětí až do naprosto překvapivého konce.

Knížku si můžete dát i jako audio ve velmi vyvedeném podání Václava Neužila.

Cizinec v cizí zemi

~ Robert A. Heinlein

Tohle byla jedna z nejoblíbenějších knížek mého muže Honzy, nicméně obecně jsou na ni vcelku rozporuplné reakce. Jedni knihu nechápou, druzí zbožňují. Vyšla v roce 1963 a existují dvě vydání - plné a zkrácené. (Já četla to plné.)

Muž jménem Valentin Smith má sice lidské rodiče, ale narodil se na Marsu a byl vychován Marťany. Když se jako dospělý vrátí na Zemi, je konfrontován se zdejšími obyčeji. Ty nám, pozemšťanům, přijdou veskrze logické a správné. Valentin je ale velmi bezelstně napadá očima nevinného dítěte a zpochybňuje tak vše, o čem jste si mysleli, že je neměnné.

Mně osobně strašně moc bavila postava cynického spisovatele Jubala, u kterého je mi líto, že jsem ho nevymyslela jako první já. :-D

Enderova hra

~ Orson Scott Card

Román vyšel v roce 1985 a těch pár desítek let ve srovnání s předchozími třemi knihami je velmi znát. Jednak už kulisy (čímžto i obraz budoucnosti) nejsou tolik retro-úsměvné. Jednak autor využívá šikovně "gamifikační prvky", které dodávají ději spád.

Hlavní hrdina, drobný a nevýrazný chlapec jménem Ender, je naverbován do elitní vojenské akademie, která cvičí děti v boji proti mimozemšťanům.

Ender se ukáže být geniálním bojovníkem. Výcvik je ale čím dál těžší a situace na bojišti houstne.

Tahle knížka je fakt skvělá (já ji poslouchala jako audio), včetně překvapivého konce. Dobrý mindfuck. :)

Současné sci-fi

Toulavá Země

~ Liou Cch'-sin

Číňana Liou Cch'-sina zná už takřka celý svět, a to díky Netflixovému seriálu natočenému na motivy jeho knihy Problém tří těles. (Mimochodem VELMI doporučuju přečíst. Seriálová verze je taková genderově korektní splácanina, kde věda jde úplně do kouta, což je zrovna u tohoto autora fakt škoda.)

Liou Cch'-sin je mistr úžasných nápadů (a za mě mu formát povídky sedí mnohem víc než román.) Toulavá Země je soubor povídek, kde každé jedno téma vám vyrazí dech a nabídne spoustu myšlenek k chroupání.

Spící obři

~ Sylvain Neuvel

Tuhle knížku (první z trilogie) jsem vám už myslím jednou někde doporučovala. A udělám to zas. Jednak kvůli fascinujícímu příběhu, kdy lidstvo objeví pozůstatky mimozemské civilizace, která kdysi dávno na planetě Zemi zakopala podivuhodné stroje. Tým vědců začne tuto záhadu postupně rozkrývat . Druhým důvodem je úžasná čtivost tohoto díla, které je velmi netypicky psané ne jako vyprávění, ale jako dialogy, zápisy a zprávy.

A mně třeba tahle kniha dovedla k přemýšlení o tom, jak my považujeme desítkovou soustavu za běžnou a předpokládáme, že ji děti hned pochopí. A přitom je to celkem složitá disciplína. Inu, zkuste si cvičmo spočítat něco v osmičkové soustavě. Hm?

Příběhy vašeho života

~ Ted Chiang

Ted Chiang nevydává knihy často, ale nápadů má na tisíce povídek. Sympatické je mi na něm i to, že povídky mají skutečně vědecký základ a je vidět, že Chiang fyzice rozumí, což se bohužel nedá říct o všech autorech sci-fi.

Tuhle jeho knížku si chci ještě určitě někdy přečíst znovu. Objevuje se tu i povídka, která se stala předlohou pro film Arrivals (Příchozí), který si určitě dejte!

Hora v moři

~ Ray Nayler

Tuhle knížku si lajznu doporučit, ačkoli jsem ji ještě nečetla. (Sázím na nakladatelství Host, které je pro mě z 90 % zárukou kvality.)

Není tedy úplně o mimozemšťanech, ale o inteligentním druhu chobotnic, které objeví lidstvo. V něčem mi přijde námět podobný Čapkově Válce s mloky (jestli jste ještě nečetli, tak šup šup, napravit!).

Tady očekávám i trochu ekologickou linku a nějaké to žehrání na to, jak jsme jako lidé marniví, nepoučitelní a nenapravitelní.

Blízké setkání se mnou :-)

O víkendu 22. - 23. 6. budu na stánku na hlavní kolonádě v Mariánských Lázních, kde se koná již 5. ročník festivalu Knižní lázně. Potkáme se?

Tak doufám, že jsem Vás na exkurzi do sci-fi aspoň trošku nalákala.

Dejte mi pak určitě vědět, jestli jste se s tímhle žánrem skamarádili!

S láskou,

Veru