#2 Knížky, které mě v roce 2022 inspirovaly a donutily přemýšlet

Moje milá knihomolko, můj milý knihomole,

většina z nás na konci roku bilancuje. Já bilancuju spíš průběžně, kdykoli je třeba.

Na druhou stranu jsem magor na seznamy. Mám seznam na úplně všechno. Včetně kuriozit jako "lidé, se kterými se chci vídat" nebo předlouhý (a strašně vtipný) seznam "Honzíkovy zapomněnky", kam jsem si zapisovala všechno, co kde Honza nechal.

Jednou ze seznamových položek je i můj čtenářský deník, který si vedu po rocích. Není pro mě proto těžké na konci roku jej proletět.

Rozhodla jsem se, že tentorkát nebudu dělat seznam nejlepších knížek. V nejlepších knížkách by se totiž ocitl třeba Čapkova noetická trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život, která je tak notoricky známá, že ji netřeba představovat.

Níže tedy najdeš seznam knížek, které ve mně zanechaly největší stopu. Které mě inspirovaly k novým úvahám, často jsem se k nim v rozhovorech vracela a psala o nich články na blog.

Zde je můj výběr z 60 letos přečtených (a pár nedočtených) knih, o kterých si myslím, že je škoda, kdyby unikly tvé pozornosti.

Beletrie

Snažím se číst stejnou měrou české/slovenské i zahraniční autory, ženy i muže. Zajímavé ale je, že do výběru se mi dostaly dvě české, jedna slovenská a jedna nigerijská autorka. Nevím, čím to je, ale (snad krom minule zmiňované Raynon Winn) mi všechny zahraniční knížky přišly sice skvěle zvládnuté po řemeslné stránce, ale tak nějak... prefabrikované. Ty psané muži u mě zas nevyvolaly takový ten efekt, jak pak nad knížkou ještě pár (tý)dnů přemýšlíte.

Houbařka

Viktorie Hanišová

Můj první román od téhle autorky a rozhodně ne poslední. Hanišová si vybírá těžká témata, nutí člověka zamýšlet se, zda lze trauma někdy plně překonat.

Houbařka vypráví příběh mladé ženy, která byla v dětství zneužívaná člověkem, který ji měl chránit.

Vedlo mě to k zamyšlení, zda jako rodiče/společnost chráníme děti tam, kde je to potřeba.

Holka se sílícím hlasem

Abi Daré

Přiznávám, že z tvorby afrických autorů jsem toho četla jen velmi málo. Tohle dílo je ale neuvěřitelně povedené a pokud bych si knihu měla číst znova, určitě bych se do ní pustila v originále.

Příběh totiž vypráví 14letá dívka, která navzdory slabé angličtině má velmi břitký rozum. Její rodina ji prodala jako x-tou manželku, ale ona i přes nelidské podmínky a (sexuální) násilí na ní páchané neztrácí naději, že jednou si splní svůj sen a bude studovat.

Člověka to nutí k zamyšlení, jak málo si zde v Evropě vážíme věcí, které považujeme za samozřejmé.

URaNovA

Lenka Elbe

Málokdy se setkáte s debutem, který vám vyrazí dech. URaNovA je tak neuchopitelný, naprosto nezařaditelný román nejen v českém, ale troufnu si říct i světovém měřítku.

Hororová groteska z Jáchymova. Příběh tak podivný, že nikdy nevíte, co vás na další stránce čeká.

Navíc Lenka Elbe má talent na psaní, který jí můžete jen závidět. Ne neprávem získala Magnesii Literu za debut roku.

Špetuchy

Alena Sabuchová

Tahle knížka asi nebude pro každého. Šeptuchy by se tematicky mohly zdát podobné Žítkovským bohyním od Tučkové. Ale nejsou.

Nádherným jazykem vyprávěný příběh odkudsi z pohraničí mezi Polskem a Ukrajinou, kde se setkávají světy. Starý a moderní. Světský a duchovní. Lidé živí i mrtví.

Pro mne samotnou je téma hranic a okrajů (lépe to vystihuje anglický výraz "fringe" - třásnění na okrajích) velmi fascinující a zatím jsem nenašla způsob, jak tuhle svou fascinaci sdílet s ostatními. Sabuchová to ve svém románovém debutu udělala za mne.

(Beletrizované) životopisy, rozhovory

Jedna známá pracující v zahraničí v nakladatelství jako pre-reader rukopisů zmiňovala nešvar dnešní doby: velká část zaslaných manuskriptů jsou životopisy... životopisy lidí, kteří ještě nenasbírali dost zkušenosti, aby měli o čem psát. To by se ti s knihami níže stát nemělo. :-)

Smrt je mým řemeslem

Robert Merle

Jsem dost otrlý čtenář (a vlastně i člověk). Máloco se mnou otřese, z máločeho se mi zvedá žaludek.

Ale tahle beletrizace života Rudolfa Hösse, velitele koncentračního tábora Osvětim, se mnou zamávala. Nejvíc zásadní pro mne byly momenty, které popisovaly Rudolfovo dětství s despotickým otcem.

Od slackline k tiché radosti

Anna Hanuš Kuchařová

Rozhovor s Ančí jsem na blogu sdílela ještě předtím, než jsem ji měla možnost poznat osobně. Uhranula mě jakýmsi světlem, které z ní září.

Tohle světlo je v knize obtisknuté. Anička je "provazochodkyně", která se nebojí být opravdová, upřímná. V knize otevřeně sdílí celou sebe, až to člověka dojímá. Má veliký respekt k přírodě, lidem i sobě.

Letecký motor ve dřezu

Irena Závadová a Martina Špinková

Už nedokážu spočítat, kolik knih o smrti jsem přečetla. Nyní už přibývají pomalu, protože mám pocit, že v nich nenacházím nové informace.

Tato kniha rozhovorů pro mne byla velikým překvapením. Měl by si ji přečíst každý, kdo jednou umře. Čili všichni.

Závadová je lékařkou hospice Cesta domů, Špinková jeho dlouholetou bývalou ředitelkou. Obě mají dar slova, kterým se umějí dotknout podstatného.

Zvuky probouzení

Petra a Petr Třešňákovi

Manželé Třešňákovi jsou rodiči tří dětí. Jedním z nich je Dorotka trpící těžkou formou autismu.

Knih o autismu či knih napsaných autisty či jejich rodiči jsem četla mnoho, ale tahle byla s velkým předstihem nejsilnější. Navíc je znát, že Petr Třešňák je novinář a skutečně umí slovy postihnout i nepopsatelné.

Člověka to nutí zamyslet se, kde leží hranice toho, co je možné zvládnout. Při čtení si též srovnáte hodnoty. A možná vaše děti najednou uvidíte v jiném světle.

Norské děti

Hana Roguljič

Tato kniha mne zaujala především tématem. Je to příběh inspirovaný skutečnými událostmi (byť je to tedy inspirace velmi volná), kdy norské úřady odebraly české matce děti.

Velkou roli tu hraje střet dvou kultur, které se k výchově dětí staví velmi odlišně.

Aniž bych soudila, který přístup je horší či lepší, přivedlo mě to k myšlenkám, kde by měla ležet hranice, kdy do rodinných záležitostí zasahuje stát.

Sci-fi

Sci-fi žánru bych ráda věnovala jeden z příštích dopisů. Spoustu čtenářů odradí divné obálky a strach z toho, že to budou jen samé usekané mimozemské hlavy nebo nesrozumitelné technické věci pro nerdy. Což se samozřejmě stát může... ale s těmito povídkovými knížkami by nemělo. Oba autoři vědí, jak pozadí vědecké fikce využít pro to, aby ve svých povídkách odzrcadlily dnešní dobu.

Příběhy vašeho života

Ted Chiang

Přiznávám, že tuhle knihu jsem si přečetla hlavně proto, že na motivy jedné z povídek byl natočen můj oblíbený film Arrival.

Chiang je zvláštní autor. Knihu vydává jednou za deset let. Zatím napsal dvě (krom této vyšla ještě loni kniha Výdech), ale je vidět, že nad tématy, které jednotlivé povídky nabízejí, se do hloubky zamýšlí.

Nevím, kterou jednu vybrat. Každá by vydala na samostatný film. Pokud hledáte chytré sci-fi, se kterým byste mohli do tohoto žánru vplout, pak Chiang je svělá volba.

Toulavá Země

Liou Cch'-sin

Liou byl jako zjevení. Po vydání jeho trilogie Vzpomínka na Zemi se ve světě sci-fi nemluvilo o ničem jiném než o tomto čínském zázraku.

Nyní přišel s povídkami Toulavá Země, od kterých jsem si po jeho (dle mne) nepříliš zdařeného románu Věk supernovy raději moc neslibovala.

Ale velmi mile mě překvapil! Formát povídek mu sedí.

Věda

Shodou okolností se mi do výběru dostaly jen samé knížky o fyzice a matematice. Četla jsem i nějaké z jiných oborů (např. Mozek a ticho, Konec stárnutí), ale nebyly pro mě tak silné a inspirující. Určitě knížkám popularizujícím matematiku a fyziku budu věnovat jeden z dopisů v příštím roce.

Alex za zrcadlem

Alex Bellos

Jestli jste matematiku viděli naposled na střední škole a máte k ní odpor, pak Bellos je skvělým průvodcem, který vám pomůže váš vztah k ní změnit.

Toto je jeho druhá kniha o matematice (první byla Alexova dobrodružství v zemi čísel) a opět skvělá. Doma jsme se o ni s mužem přetahovali.

Bellos umí přesně to, co mají dělat popularizátoři vědy dělat: Vzbuzovat ve vás úžas. 

Schrödingerova koťata

John Gribbin

Tohle je stará knížka, kterou jsem četla už podruhé. Je strašně dobrá! Jedná se o takový průřez historií fyziky světla až ke kvantové fyzice.

Začátečníkům bych ji nedoporučila, Gribbin sice vysvětluje skvěle, ale musíte už mít nějakou znalost, abyste ho pobrali.

Radost z x

Steven Strogatz

Tahle knížka je doporučovaná začátečníkům, kteří chtějí krásy matematiky objevovat, ale já sama nevím. Myslím, že pokud nebudete mít nějaké bazální znalosti v oboru, proklouzne vám knížka mezi prsty.

Naopak bych se do ní pustila, až když budete mít pocit, že je těch poznatků na vás moc a potřebujete je utřást.

Co se do výběru nedostalo

• Nejsou tu (krom sci-fi žánru) žádné povídky. Ne, že bych je nečetla, ale málokdy se mi stane, že ve mně kniha povídek jako celek zanechá velké stopy. Nicméně jeden z dílů "Knihovničky V.H." se jim budu určitě samostatně věnovat.
• Seberozvojové literatury čtu čím dál tím míň. Jedna věc je, že v nich nějak už nenacházím mnoho nového. Druhou potíží je, že často trpí tím, že autoři "seberozvojovek" neumějí psát (a myslí si, že umí). Což se nejvíc ukazuje, když se autor snaží své myšlenky beletrizovat jako třeba v Dalajlámově kočce, to pro mě bylo čiré utrpení.
• Fantasy jsem letos nepřečetla žádnou, nějak jsem nenarazila na nic, co by mě na první dobrou zaujalo.
• Taktéž jsem si dala pauzu od všech společenských analýz a knih o psychologii, protože jsem vzhledem k událostem ve světě potřebovala víc napojení na přírodu než nimrání se v lidech.
• Detektivek a thrillerů přečtu každoročně vždycky několik, ale do výběru se samozřejmě nedostanou, protože jednotlivé knihy jsou pro mě takřka zaměnitelné. Vyplňuji touhle mentální vatou období, kdy mi mozek přestává fungovat a nepojme víc než jen zábavu.

Přeju pohodový vstup do nového roku, ve kterém se určitě můžeš těšit na další inspiraci ode mě.

S láskou,

Veru