#25: Čarodějky a jiné divé ženy

Milá knihomolko, milý knihomole,
k sepsání dnešního dílu mě (kupodivu) nenakoplo datum 30. dubna, ale rozposlouchání audioknížky Divé ženy, po které jsem pokukovala už od jejího vydání. Téma žen-podivínek, které se vymykají normám a žijí na okraji společnosti, mě vždycky přitahovalo.
Nemusejí to být nutně čarodějky s viděními a vyvinutou intuicí. Nemusejí ani bylinkařit, zaklínat nebo přebývat stranou od lidí. Fascinuje mě spíš jejich síla vystoupit z davu a vzepřít se tomu, co je jim předkládáno jako správné žití. Jejich nebojácnost a svébytnost. A určitě mě na tom přitahuje i ten feminní (a feministický) prvek, protože nekonformita se ženám historicky neodpouštěla, přesto se však našly takové, které měly odvahu jít si svou cestou.
V moderní společnosti se naštěstí už ženy neupalují ani nekamenují. Což je možná moje štěstí. Kousek čarodějky v sobě mám a někteří lidé s tím mají problém. Občas si říkám, jestli by nebylo lepší stáhnout se někam do jeskyně a tam si hezky o samotě dožít. Ale zatím jsem si vždycky řekla, že ta nynější inkarnace je pro moji duši výzvou, jak se naučit žít mezi lidmi a s lidmi. Nosím v sobě ten typ odvahy, co neuhne ani o milimetr ve chvíli, kdy cítí, že dělá správnou věc. A toho by byla škoda nevyužít. :-)
Nabízelo by se doporučit v tomto díle Žítkovské bohyně (K. Tučková) nebo Kde zpívají raci(Delia Owens), ale to věřím, že už mnozí z vás četli. Možná by do tématu čarodějek zapadala i všelijaká fantasy a její subžánry, ale ty z vícero důvodů také vynechám.
Níže najdete tipy na čtyři zahraniční a dvě české knihy o čarodějkách a jiných divoženách, které mě v poslední době zaujaly.
S láskou,
Veru
Knihy o čarodějkách
Divé ženy
~ Emilia Hart
88 % na databazeknih.cz
Román spojující tři dějové linky žen, které cítí silné pouto k přírodě a nelze je zkrotit.
Jedna žije v současnosti a čerstvě těhotná utíká z toxického vztahu na venkov. Druhá, její prateta, bydlela v tomtéž domku před pár desítkami let. A třetí hrdinkou je žena, která byla v 17. století odsouzena za čarodějnictví.
Všechny tři propojuje houževnatost, vnitřní síla a odvaha vzepřít se mužům, kteří chtějí jejich životy řídit.
Poslouchám jako audioknihu, jsem zatím na začátku, ale příběh mě vtáhnul hned zkraje.
Čarodějky
~ Karin Krajčo Babinská
88 % na databazeknih.cz
Moje první kniha od této české autorky a jsem ráda, že jsem začala právě touhle. (Četla jsem ještě Hvězdy na cestě, po kterých bych se do dalších knih od Babinské už asi nepustila.)
Babinská má sklon psát archetypální charaktery, které jsou na můj vkus až moc černo-bílé, což mi vyzněním sklouzává do plytkosti. To možná nevadí u pohádek, ale od románů pro dospělé čekám něco jiného.
Čarodějky mě ale dostaly právě magickou atmosférou, ke které jakési čerbo-bílé vidění světa patří. Dobro a zlo. Bílá a černá magie.
Propletenec čtyř generací, kde se čarodějné schopnosti dědí po ženské linii, měl dějový spád i zajímavou zápletku.
Knížku jsem navíc poslouchala v (skvělém!) podání Richarda Krajča při podzimním sběru bylin, což knize dodalu na kouzlu.
Pravěk a jiné časy
~ Olga Tokarczuk
89 % na databazeknih.cz
Pokud jste ještě od Tokarczuk nic nečetli, asi bych vám nedoporučila začít touhle knihou (sáhněte raději třeba po Bizarních povídkách). Autorka v knize Pravěk a jiné časy pracuje s postavami spíš jako s figurkami, na které se čtenář dívá odkudsi svrchu a sleduje jejich lopocení. Tenhle styl vyprávění má své kouzlo, ale není to asi pro všechny. Navíc je to šmrnclé magickým realismem.
Tuhle knížku do výběru zařazuji pro postavu Klásky – prosté divé ženy, která z vesnice Pravěk odešla žít do lesů. Kláska je spjatá s živočišností, zemitostí, tělesností a sexualitou. Je v něčem naivní a jednoduchá, přesto však působí čistě, archetypálně a v lecčem správněji než normální venkované. Žije mimo abstraktní pojmy i velké dějiny, utváří ji jen každodennost.
Hamnet
~ Maggie O'Farrell
83 % na databazeknih.cz
Touhle knížkou jsem si chtěla doplnit díry ve vědomostech o životě Shakespeara, což se stalo skrze to, že mi kniha 1) přiblížila jeho dobu a 2) zjistila jsem, že měl děti (a po smrti syna Hamneta napsal svou hru Hamlet).
Příběh se ale mnohem víc věnuje Shakespearově ženě Anne Hathaway. O té je obecně známo velmi málo, a tak si autorka Hamneta trošku zafantazírovala, přejmenovala ji na Agnes a přiřadila jí právě čarodějné schopnosti. Román je také úžasnou studií žalu po ztrátě dítěte, který byl stejný před půl tisíciletím jako dnes.
Co mě na knížce trochu dráždilo, byly moderní prvky přenesené do hlubin středověku (jako např. feminismus ve stylu 21. století nebo komunikační vyspělost hlavní hrdinky v partnerském vztahu).
Svatá
~ Sára Zeithammerová
84 % na databazeknih.cz
Příběh napsaný na motivy skutečných událostí, které se odehrály na Broumovsku v 80. letech 19. století. Krista, dcera ovdovělé hospodské Aloisie, měla vidění, ve kterém se jí zjevila Panenka Marie.
Příběh mapuje, jak rychle se z něčeho čistého a zázračného může stát nejen předmět uctívání, ale i nenávisti. Krista byla nakonec odsouzena k popravě (to není spoiler, přečtete si to hned v první kapitole).
Kniha otevírá zajímavé otázky o tom, zda pravda musí být nutně objektivní. Pro mě byl příběh zajímavý i díky tomu, že jsem si uvědomila, jak těžké bych to měla, kdybych ovdověla o nějakých 140 let dříve.
Co se mi naopak na Svaté nelíbilo, byl kostrbatý jazyk a nevyrovnané tempo vyprávění (oboje by sneslo větší redakční zásah). Problém mám také s tím, jak autorka naložila s fakty a historickou autenticitou, spousta věcí tam dost kulhá.
Kladivo na čarodějnice
~ Václav Kaplický
92 % na databazeknih.cz
To nejlepší nakonec! Pokud jste Kladivo na čarodějnice nečetli, tak šup šup! (Existuje i jako audiokniha.)
Román vychází ze skutečných událostí na konci 17. století, kdy na Šumpersku bylo v čarodějnických procesech zavražděno přes sto lidí, převážně žen. Za těmito hrůznými činy stál inkvizitor Boblig, který zde řádil dlouhých osm let.
Pro mě byla na knížce nejsilnější její nadčasovost (napsána byla roku 1963). Principy, kterými se zlo dostává k moci, jsou totiž stále stejné. Zastrašování, rozdělování lidí, manipulace fakty. Žádný leader nedokáže vládnout bez toho, aby mu většina společnosti šla na ruku. Lidé se nakonec bojí jeden druhého a ze strachu o život se raději podvolí.