Milá knihomolko, milý knihomole,

měla jsem poslední měsíc krapítek čtecí krizi. Bylo to způsobené tím, že jsem si vybírala buď samé na soustředění náročné knížky, nebo jednoduše špatné knížky. Rozhodla jsem se proto sáhnout po románu Eleanor se má vážně skvěle, který mi už nějaký ten pátek trčel v knihovně. Od jeho čtení mě odrazovala obálka, která mi přišla jak vystřižená z červené knihovny. Ale ono ne!

Nakonec se mi knížka o svérázné podivínce tak líbila, že jsem se rozhodla tomuto tématu věnovat další díl Knihovničky.

Asi málokterý spisovatel by si jako hlavního hrdinu vybral "úplně průměrného člověka". Na specifických povahových rysech se dobře staví dějové zápletky, dynamika příběhu a v neposlední řadě i humor.

Zdaleka ne všichni autoři však umí vytvořit takového podivína, aby si ho čtenář zamiloval. Nicméně já právě takové příběhy miluju. Čím divnější postavička, tím lepší. Snad proto, že sama jsem vždycky měla a dodnes mám problémy zapadnout. To, co spousta lidí považuje za normální, je pro mě nezřídka buď mimo, nebo strašně těžké na realizaci.

Druhým důvodem, proč miluju tyhle "roztomilé knižní podivíny", je právě to, jak nám skrze své mimoňství ukazují, že možná to nakonec nejsou oni, kdo jsou divní. Kladou nepříjemné (a často zcela logické) otázky, na které jsme se buď zapomněli ptát, nebo jsme vyhodnotili, že bude lepší se neptat, abychom nemuseli čelit pravdě, která rozstřelí naše pečlivě budované jistoty.

A teď už šup na knihy o roztomilých podivínech!

S láskou,

Veru

Knihy o roztomilých podivínech

Eleanor se má vážně skvěle

~ Gail Honeyman

88 % na databazeknih.cz

Eleanor je svéráz s lehce autistickými rysy. V práci se jí daří víceméně předstírat, že dospělý život zvládá obstojně. Večery a víkendy tráví doma, kde jí jedinou společnost dělá lahev vodky. Když ale náhodou pomůže zachránit na ulici staříka s infarktem, věci se dají do pohybu.

Kniha má všeho tak akorát: sympatického humoru, dějových zvratů, dojemných chvilek i naděje. A co mi imponuje velmi, je fakt, že se autorka nenechala svést lacinou romantickou linkou, která se víc než nabízela.

Je to román o tíživosti samoty, která se do nás - pokud ji necháme - zažere a ovládne všechny aspekty našeho života. Je to román o významu přátelství, které potřebují i ti z nás, co zvenčí vypadají, že si se vším dokážou poradit sami.

Kalmann

~ Joachim B. Schmidt

85 % na databazeknih.cz

Tohle je geniální kombinace detektivky a klasické beletrie.

Kallman je takový obecní blázen, v mnoha ohledech pokulhává za tím, co by se dalo označit za "normální socializovaný občan". Ale to je na něm právě boží. Skrze své prostinké otázky nasvěcuje (pardon za to slovo, furt někdo něco nasvěcuje teď!) to, jak je naše společnost v mnoha ohledech vykloubená. Najednou to, co je normální, se jeví jako přinejmenším pochybné.

Island ve své nejlepší literární podobě! Jak jsou mi protivné detektivky od Yrsy Sigurðardóttir (ty její rozvláčné popisy typu "chtěla otevřít lednici, ale pak jí napadlo, že v lednici by mohlo něco být, tak zase ruku stáhla, aby si následně dodala odvahy a ruku zase natáhla" mě zabíjejí), tak Kallman je psaný svižným jazykem. Autor disponuje svěžím humorem "skandinávského typu", takže body navíc! A je už i druhý díl.

Cizinec v cizí zemi

~ Robert Heinlein

79 % na databazeknih.cz

Tohle byla oblíbená knížka mého muže, tak si ji z piety nechávám v knihovně.

Valentin M. Smith se narodil na Marsu. V kultuře, která je o mnoho vyspělejší než ta pozemská. Marťané neznají přetvářku a faleš, nelpí na smyšlených konceptech a mají rozvinutou duchovní podstatu. Valentin přichází na Zemi jako takové velké dítě. Klade na první pohled hloupé otázky, které však ukazují, jak jsme my, pozemšťané, v mnoha ohledech pokřivení.

Poprvé kniha vyšla v roce 1961, takže pokud toužíte po genderové korektnosti, tak to radši nečtěte. Heinlein je v tomhle ohledu podobně jako třeba R. Ruark (Medojedky) obrazem své doby: ženy uznává, ale musí být půvabné a chytré.

Laco Déczi: Totálně vytroubený mozek

~ Laco Deczi, Tomáš Poláček

89 % na databazeknih.cz

Bože můj, tohle mě tak bavilo! Kdo by neznal Laca Décziho, dost možná nejlepšího trumpetistu současnosti. Když pánbu rozdával, tak u Laca se zjevně bavil: vložil do něj nejen talent, ale i rebelskou povahu (což takhle napsané vlastně moc nevystihuje, jaký druh magora Laco je). Možná by se slušelo, abych napsala, že ten chlap se s ničím necrcá, ale přiléhavější je, že se s ničím nesere. Nic mu není svaté, říká 1:1 to, co si myslí. Jestli vás během rozhovoru ani jednou neurazí, tak to není Laco. Teď v listopadu bude mít tenhle 88letý trumpetista žijící v USA koncerty v Balbínce. Prý jeho poslední česká tour. Tak třeba se tam s někým potkám?

Tady byla Britt-Marie

~ Fredrik Backman

87 % na databazeknih.cz

Miluju tenhle druh humoru! Britt-Marie byla doposud ženou v domácnosti. Po smrti manžela najednou nemá do čeho píchnout, a tak se rozhodne, že se nechá zaměstnat. Hra osudu zavane tuhle čistotnou, suchopárnou a pedantskou ženu do malého městečka, kde chcíp pes. Jediné, co se tu děje, je fotbal. Britt-Marie nechápe, proč by se měl kdokoli zabývat něčím tak nesmyslným a špínu generujícím. I přesto, že pro to nemá žádné předpoklady, stane se trenérkou tamějšího dětského fotbalového týmu. A jak už to tak u Backmana bývá, všechno dobře dopadne.

Bohumil

~ Veronika Hurdová

82 % na databazeknih.cz

Na knižních fórech neustále nacházím doporučení na můj román Božidara. Já osobně mám ale mnohem radši Bohumila. Právě jeho způsob podivínství je mi osobně o dost bližší: zamlklost, úporná logika, praktičnost, pracovitost a neschopnost vést běžné rozhovory.

Vždycky když Bohumilem zalistuju, usmívám se. Vzpomenu si totiž na svého tátu, který má s tímhle přičinlivým staříkem společné nejen příjmení.

Tady je krátká ukázka z Bohumila:

Ve chvíli, kdy Bohumil upevňoval poslední uzlík, se rozlétly dveře vyšetřovny a v nich se objevil tělnatý muž v uniformě. Policistův výraz ve vteřině přešel od "já jsem tady doma a všechno mám pod kontrolou" k "co má jako tohle ksakru znamenat?". Vyvalil oči úžasem a naprázdno otevřel pusu. Vypadal jako mlok, na kterého v noci posvítíte baterkou. Nakonec jeho mločí ústa nevěřícně promluvila: "Pan Hladík?"

Bohumil otylému policistovi, který byl obživlou parodií na otylé policisty, nevěnoval mnoho pozornosti a dál se snažil utáhnout úvaz tak, aby se přinejmenším za jeho života už nerozvázal. Místo odpovědi jen soustředěně zamumlal: "Jo. Moment."

Tlouštík se mezitím vzpamatoval a znovu nabyl sebedůvěry. "Můžete mi vysvětlit, co to tam provádíte?" Podivný stařík v ponožkách s ošoupanými patami mezitím dokončil své dílo, slezl z lavice a začal se obouvat. Když byl hotov, muž v uniformě na něj znovu zaútočil: "Co to jako mělo bejt?"

Bohumil si očistil ruce o nohavice manšestráků od prachu, který tam nahoře jistě dlouhé roky nikdo nesetřel, a věcně pravil: "Zářivka. Visela nakřivo, tak jsem ji narovnal."

Policista nevěřícně zakroutil hlavou. "Jste pan Bohumil Hladík?"

"Ano," odpověděl Bohumil Hladík, a jal se vracet lavici na své místo.

"Kam to táhnete? Nechte to bejt, kde to bylo!"

"Bylo to tady," odpověděl klidně Bohumil, zatímco za doprovodu nepříjemného skřípání dostrkal lavici zpět. "Ale jestli můžu, tak bych vám doporučil umístit ji spíš támhle do toho výklenku. Netáhne tam tolik od dveří. A taky by tu bylo víc místa k procházení, kdyby se tenhle úzkej prostor nezastavěl. Kdybyste dovolil, tak já bych si to tady voměřil a namaloval vám plánek."

Bohumil užuž sahal po pásmovém metru, který vždy nosil v kapse, když ho policista zastavil: "Pane, buďte tak laskav a pojďte dovnitř. My tu nemáme jen vás." Bohumil se rozhlédl po prázdné chodbě. Ta nevypadala, že by se tu někde mohl schovávat ještě další obviněný. Ale pak došel k závěru, že tohle bude jedna z těch vět, která patří do obrovského balíku výrazů, jež nemůže brát vážně, jakkoli se na první pohled zdá, že uvádí exaktní údaje. V tomhle ho lidi vždycky mátli a nijak to nezlepšila ani životní zkušenost táhnoucí se přes sedm desetiletí.