Moje milá knihomolko, můj milý knihomole,

tohle téma mám nachystané už déle, ale krásně mi vyšlo na duben, který je zároveň i měsícem autismu.

Já se o poruchy autistického spektra (PAS) zajímám z osobních důvodů už dlouho. Přečetla jsem mraky článků a knih, zhlédla mnoho přednášek, kde autisté vysvětlují svůj pohled na svět.

Líbí se mi čistota, upřímnost a průhlednost jejich uvažování, byť s sebou tato diagnóza nese i různé nepříjemnosti.

Znamená to ale nutně, že život autisty je těžší než život neurotypika (aka normálního člověka bez diagnózy autismu)?

Josef Schovanec ve svém TEDtalku nazvaném Těžký život ne-autistů zmiňuje autistického profesora Stephena Shorea, který na otázku, proč nemá děti, odpověděl:

"S manželkou jsme se rozhodli, že děti mít nebudeme, protože existovalo určité riziko, že naše budoucí dítě NEbude autistou."

Je tedy potřeba jinakost napravovat?

Pro mě je toto stále otázkou - a to nejen u diagnózy autismu. Když je někdo autista, znamená to, že je rozbitý? A není to náhodou tak, že je rozbitá naše společnost, která se nedokáže jejich jinakostí inspirovat?

Na toto téma budu mluvit již příští týden ve středu 12. 4. od 18h s Barborou a Ernestem Chuecos, zakladateli projektu Autismus jako dar.

Vysílat budeme online a přihlásit se můžete zasláním e-mailu na barbora@autismusjakodar.cz.

Příhlásit se na online besedu zdarma

4x tipy na knihy o autismu

A proto skáču (Naoki Higašida)

Sonda do vnitřního světa 13letého chlapce s tak těžkou formou autismu, že nedokáže mluvit. Dlouho si o něm mysleli, že jeho forma autismu se pojí i s mentální retardací.

Knihu napsal pomocí ukazování písmen na tabulce. Odpovídá v ní stručně a upřímně na všechny otázky, které vás o světě autistů můžou zajímat.

Pokud toho o autismu mnoho nevíte, pak tahle knížka je skvělá na seznámení se s ním. Stejně tak jako český dokument Normální autistický film, který doporučuji níže.

Autismus & Chardonnay (Martin Selner)

Dá se o autismu psát s vtipem? Martin Selner dokazuje, že ano.

Autor knihy zároveň i píše stejnojmenný blog a popisuje v něm své zážitky z domova pro autisty, kde několik let pracoval jako pečovatel. Jeho postřehy jsou hluboké i odlehčené zároveň.

Zvuky probouzení (Petr a Petra Třešňákovi)

Tohle je trochu silnější kafe pro všechny, co už mají pocit, že o autismu vědí všechno. Dorotka Třešňáková má tak silnou formu autismu, že jí znemožňuje žít samostatný život.

Zároveň je však obrovskou zátěží pro své rodiče, kteří s nebývalou upřímností vyprávějí, jaké to je milovat dítě, do jehož světa jen málokdy proniknou.

Tuhle knížku jsem ocenila nejen pro statečnost rodičů, ale i pro netrivialitu jejich myšlenek, které jsou neuvěřitelně sebereflektivní a nekloužou po povrchu tisíckrát omletých frází.

Císař ve světě (Lenka Linhratová)

Jednohubka na jedno odpoledne, která ve Vás však zůstane dlouho. Je totiž pěkně nakopávací!

Odjet sama s malým dítětem do Asie vyžaduje odvahu. Má-li ale dítě autismus, pak je k odvaze potřeba i trocha bláznovství a humoru.

Tahle knížka je pro všechny rodiče, kteří někdy příliš moc lpí na svých očekáváních ohledně dětí. Když je totiž pustíte, otevře se Vám úplně nový svět.

3x tipy na beletrii s autisty v hlavní roli

Podivný případ se psem (Mark Haddon)

Příběh 15letého autisty dává nahlédnout všechny stránky této diagnózy. Na jedné straně pravdivost a přímočarost, na druhé značné sociální obtíže, přecitlivělost.

Tahle knížka Vás nenechá chladnými. Vypráví o autismu bez příkras, ale celkové vyznění je velmi něžné.

Tohle vnímám přesně jako cestu, jak se k lidem s různými jinakosti dostávat: skrz chápání jejich odlišností, hledání cest, co máme společného a jak si navzájem můžeme pomoct.

Kluk z kostek (Keith Stuart)

Beletristický román s klasickou (rozuměj očekávatelnou) strukturou, kterou pro mě však ozvláštnilo téma autismu viděného očima "normálního" rodiče, pro kterého je složité vypořádat se s touto definitivní diagnózou.

Táta Alex zápolí nejen se svým osobním rozpadajícím se životem, ale i s tím, jak se propojit se svým autistickým synem.

Když spolu začnou hrát Minecraft, netuší, že díky tomu se vyřeší nakonec všechny jeho problémy.

(Autor sám má autistického syna.)

Klub divných dětí (Petra Soukupová)

Tahle knížka není přímo o autismu, i když u hrdinky Mily by možná mohl být diagnostikován.

Je o čtyřech dětech, které se z různých důvodů vymykají a nejsou ostatními dětmi přijímány.

Petra Soukupová zde rozehrává svou jedinečnou dovednost vlézt si do uvažování postav a popsat svět z jejich pohledu do nejmenších detailů.

Díky tomu možná porozumíte i svým dětem nebo budete celkově ke svému okolí shovívavější. Protože kdo z nás není v něčem tak trochu odlišný?

3x tipy na autistické filmy

Všichni asi znáte film Rain Man (1988), který autistům udělal medvědí službu. Díky němu sice vešla tato diagnóza do podvědomí veřejnosti, na druhou stranu si pak ale většina lidí představovala autisty jako geniální podivíny, co umějí jedním pohledem spočítat sirky v krabičce, ale nedokáží samostatně přejít ulici.

Tak to samozřejmě není. Autistické spektrum je prostě spektrum. A lidé na něm jsou různí, tak jako jsou různí neurotypici.

Níže dávám tipy na pár filmů, které autismus přibližují z různých pohledů.

Normální autistický film (2016)

Dokumentární tvorbu mám ráda, protože může vznikat i bez velkých dotací a v malých zemích, jako je ČR.

Ne všechny dokumenty jsou samozřejmě podařené, ale zrovna tento je skvělá sonda do života dětských autistů.

Jmenuji se Khan (2010)

Tenhle film jsem viděla dvakrát a dvakrát jsem ho i obrečela. Čistota lásky hlavního hrdiny s Aspergerovým syndromem je velmi dojemná.

Zde je to navíc zasazené do netradičního kontextu Ameriky po 11. září.

Temple Grandin (2010)

Životopisný příběh ženy s autismem, která se navzdory očekáváním dokázala uplatnit ve společnosti.

Ne snad, že by se stala normální. Ale využila své vyjímečné silné stránky k tomu, aby dosáhla úžasných věcí.