Být v očích společnosti za blázna má spoustu výhod

Jsem neskutečně vděčná za to, že naprostou většinu času, třeba 95 %, trávím tak, jak chci.

Neřekla bych, že moje cesta životem je úplně standardní. A rozhodně se nedomnívám, že je ideální pro všechny. Ale je moje.

Je k tomu potřeba odvaha? Štěstí? Peníze? Speciální dovednosti? Nemyslím.

Nejtěžší je ZAČÍT po takové cestě kráčet.Na počátku budete zaháčkovaní minulostí, která vás bude tahat zpátky a různými - nutno říct velmi důmyslnými a uvěřitelnými - způsoby vás bude přesvědčovat, že jste se pomátli. Že když uděláte další krok a opustíte (vaše poslední) jistoty, celý život se vám zhroutí.

Jenže vy pak uděláte jeden krůček. A pak další. Mnoho lidí bude muset pravděpodobně na začátku zavřít oči, skočit a prostě jen důvěřovat, že to dobře dopadne.

Čím dál budete na své cestě, tím víc vás bude okolí považovat za radikála. Vám to ale bude čím dál víc jedno.

Být v očích společnosti za blázna má spoustu výhod. Já si to ale nemůžu vynachválit především kvůli tomu, že mi to dává obrovskou svobodu.

I když nyní dělám třeba mnohem zásadnější změny a extrémnější rozhodnutí, nikdo to už nezpochybňuje. Nemusím nikomu nic vysvětlovat, nemusím se obhajovat.

Ze srdce bych si přála, aby se k tomu prvnímu kroku či skoku odhodlalo co nejvíc lidí. Protože když někdo jde se svou duší v souladu, nemá pak potřebu bojovat nebo z vnitřního bolu ubližovat. Prostě jen svítí.

A svítící svět plný šťastných bláznů by byl boží.