Říkáme dětem věty jako: “Proč mi tohle děláš?” nebo “Takový jsi byl hodný kluk. Já vážně nevím, co se s tebou stalo.” A přitom ony jen rostou.
Moc často s tipy na filmy nepřicházím. Ale!
Miluju herecké koncerty Robina Williamse.
Ve snímku "Awakenings" z roku 1990, který je na motivy skutečných událostí, se Robin bravurně zhostil role lékaře v léčebně chronicky nemocných.
Na rozdíl od svých vyhořelých kolegů vidí v každém pacientovi především člověka a nevzdává to s nimi, ačkoli tehdejší moderní medicína konce 60. let je označila za nevyléčitelné.
Když se dozví o novém léku určeného pro pacienty s Parkinsonovou chorobou, rozhodne se ho experimentálně podat muži (v podání též úžasného Roberta de Niro), který je už třicet let odkázán na péči své matky a jen nehybně pozoruje svět.
Lék zabere. Ale jak se člověk může vypořádat s náhle nabytou svobodou, kterou měl naposledy jako dítě? A jak být dospělým, když jste přišli o období dospívání?
Zde kousek rozhovoru pečující maminky, jejíž syn se nechová najednou tak, jak byla zvyklá:
Matka: "Nerozumím tomu. Nikdy s ním nebyly potíže. Byl tichý, slušný a zdvořilý. Nikdy nic nepožadoval. Nikdy nebyl neposlušný."
Doktor Sayer: "Protože byl katatonik, paní Lowe."
Matka (dotčeně): "Mluvím o době, kdy byl chlapec."
--
Považuju to za dobrou paralelu s tím, jakou máme tendenci nahlížet na děti. (A to nemusí být třicet let katatonici.)
Dítě se přirozeně vyvíjí. Posouvá se do nových fází, aby se mohlo stát dospělým. To samozřejmě vyžaduje osahávání hranic. Svých, našich, světa kolem sebe.
My tomu dáváme různá jména. Období vzdoru. Zlobení. Puberta.
Říkáme dětem věty jako: "Proč mi tohle děláš?" nebo "Takový jsi byl hodný kluk. Já vážně nevím, co se s tebou stalo."
A přitom ony jen rostou. Nemá smysl je držet ve škatulce toho, kým už ony samy nechtějí být. A to ani v případě, že se nám s tou "starou verzí dítěte" žilo snáz.
My jsme dospělí. My jsme tu od toho, abychom děti učili společně hledat kompromisy, ve kterých nám bude dobře, a s láskou a přijetím jim uvolnili prostor, ve kterém se mohou stát dospělými, kteří toto přirozeně zase předají svým dětem.
Veru
--
PS: Jestli jste film neviděli a přijde vám, že spojleruju a teď už nemá cenu ho zhlédnout, tak vězte, že snímek má tolik rovin, že uděláte chybu, pokud si ho necháte ujít.