Je (hyper)korektnost ve veřejném prostoru známkou většího respektu ve společnosti?

Nedávno jsme doma koukali na best of Česká soda. Asi není třeba představovat satirický pořad, který si nebral servítky.
Skvěle odrážel tehdejší dobu. Po čtyřech dekádách komunismu, kde podvojné myšlení a hraná korektnost byly denním chlebem, si lidé s chutí lokali nově nabyté svobody.
Jasně, mnohé gagy tančily na hranici trapnosti. A mnohé ji bez pocitu hanby překročily. Ale jedno se autorům upřít nedá. Nebáli se.

Během toho půlhodinového výběru nejlepších scének si stihli udělat legraci ze židů, nacistů, homosexuálů, cikánů, politiků, slepců a já už ani nevím čeho všeho.
S Petrem jsme se shodli, že nic z toho by v dnešní hyperkorektní době už neprošlo.
Té svobodě, kterou si 17. listopadu každoročně připomínáme a ze všech stran zní, jak si ji máme chránit, jsme za těch třicet let podstatně zúžili herní pole.

Nestalo se to přes noc. Je to proces, který se děje postupně.
A jak už jsem psala mnohokrát: plíživě nastupující jevy jsou nebezpečnější právě proto, že si jich nevšimneme a začneme je považovat za normální, i když se nám s nimi žije blbějc.

Je to jako špinavá okna, která nevidíme, dokud nepřijde tchyně na návštěvu a neupozorní nás na ně.
Je jasné, že každý jsme jiný. Pro někoho je třeba současná snaha o korektnost (když už nikde, tak aspoň ve veřejném prostoru) známkou společenského pokroku.

Pro mě, starého cynika s drsným smyslem pro humor, je to ale spíš smutné. Mám jisté obavy, že za korektností se často skrývá přetvářka, která byla sestrou již zmiňovaného orwellovského doublethinku za minulého režimu.
Navíc to, že si dělám z někoho (včetně sebe!) legraci, pro mne neznamená, že si ho nevážím. Ba naopak.
Sama si nejčastěji utahuju z lidí, kteří jsou mému srdci nejbližší. Dělám to právě proto, že je znám. Vím, že si to můžu dovolit, že to unesou.

Je to způsob, jakým vyjádřit, že je dobře znám. Je to můj jazyk lásky a mám ráda, když mi to mí milovaní stejně oplácejí a šijou do mě.

Vymizení nekompromisní satiry, kterou plíživě nahradila přehnaná korektnost, proto vnímám jako jeden z doprovodných jevů, jež jako celek vedou k redefinici toho, co pod pojmem svoboda vnímáme.
Tak si k těm dnešním oslavám pusťte třeba Českou sodu. Ať si tu devadesátkovou atmosféru připomeneme.