Jít dětem příkladem děláním, ne jen mluvením

Tisíckrát můžu říkat dětem, že pro ně chci to nejlepší.
Učte se a zkoumejte svět kolem, abyste nezakrněli.
Cvičte a dobře jezte, abyste byli zdraví.
Žijte život v souladu se sebou, protože to je cesta ke štěstí.
Nic z toho jim neříkám, protože mým primárním cílem není, aby naplnili nějaké mé představy. Ale přeju si, aby viděli, jak to vypadá, když rodič žije podle svých představ.
A tak spíš než abych je strkala do učení, vzdělávám se neustále sama. A když mě vydrží poslouchat, nadšeně jim o svých objevech vyprávím.
Nenutím je do sportu, ale nechávám je, aby mě viděli každé ráno na karimatce a dvakrát do týdne odcházet na volejbal. Stravuju se tak, jak si myslím, že to mému tělu svědčí.
Ale to nejdůležitější: na své cestě dělám takové kroky, u kterých si možná občas někdo ťuká na čelo, ale já si díky nim skládám takový život, jaký chci žít.
Protože těžko chtít po dětech, aby si tvořily vlastní realitu a následovaly své sny, když je nechám dennodenně dívat se na smutnou mámu, co žije v kleci očekávání a představ jiných lidí.
Nejde mi vůbec o to, aby se děti staly mou kopií. Ale chci, aby viděly odvahu a odhodlání pramenící z úcty k sobě samému, jejichž výsledkem je žití v souladu se svojí duší.
Tohle je důvod, proč se při výchově dětí nezaměřuju na děti, ale především na sebe.