Můj trik, jak se ráno přimět vylézt z postele a zacvičit si

Nejsem ranní ptáče. Ptát se mě na cokoli před devátou nemá moc smysl, páč mé odpovědi jsou zmatečné, strohé a nevrlé.

A i když VÍM, že mě cvičení dělá dobře a že je to jeden z nejkrásnějších způsobů, jak začít den, tak se mi prakticky nikdy nechce. Tohle mi přijde důležité sdílet: možná jste nabyli pocitu, že jsou prostě lidi, které sport baví, a když mezi ně nepatříte, tak pro vás cvičení není.

Jenže tak to není! Každému se aspoň občas nechce! Já se určitě spíš řadím ke "sportovním typům", ale skoro vždycky se musím přemlouvat. Po ránu pak obzvlášť.

Abych se donutila vstát, řeknu si, že se (teď přijde ten trik!) JENOM PROTÁHNU A UVIDÍM. Rozbalím karimatku a lehnu si na ni nějakým způsobem, který je mi zrovna pohodlný. Někdy, abych si to udělala ještě příjemnější, si k tomu pustím hudbu, jindy audioknížku, ale často jsem taky jen v tichu.

Pak se začnu různě převalovat, protahovat a postupně rozhýbávat. Necvičím podle žádných programů nebo videí. Prostě jen čekám, co řekne tělo. Kam si mě zavolá? Tohle naslouchání si je pro mě klíčové, aby cvičení bylo dlouhodobě udržitelné. Dřív jsem občas cvičila jógu podle nějakých tutorialů, ale často byl výsledný pocit spíš rozpačitý, protože (virtuální) trenérka netrefila moji náladu. Cítila jsem se pak buď nedocvičená, nebo naopak přetažená.Když cvičím sama, vnímám se mnohem líp. Je to takové prozkoumávání, co mé tělo zrovna dokáže, do jakých dobrodružství mě pustí. Někdy posiluju, jindy zapojuju jógu nebo jiná cvičení. A občas zůstanu u toho jemného popolehávání na karimatce. I to je v pořádku, zvlášť pak u nás žen v návaznosti na cyklus.

Mám tuhle svobodu ráda a svůj pohybový fokus sunu čím dál víc tímto směrem, protože beachvolejbal (dřív volejbal), který hraju s třemi přestávkami na těhotenství už bezmála třicet let, mi tenhle luxus nedovoluje. Tam se prostě makat musí. Ale i to je fajn, jen je potřeba dělat něco kompenzačního a držet tělo v kondici, protože ve 40 už prostě tak dobře neregeneruje jako ve 20.

Třeba máte jinou vstupní bariéru, co vás brzdí od pohybu, ačkoli víte, že vám cvičení dělá dobře. Tenhle můj trik může na samořízený pohyb fungovat stejně. Třeba vzít si tenisky a jít se jenom projít s tím, že uvidím, jestli se rozběhnu.