Každá třetí žena a každý sedmý muž se u nás setká se sexuálním zneužíváním

Úplně nejlepší by bylo, kdybychom žili ve společnosti, kde by tenhle příspěvek byl zbytečný. Jenže zatím to tak bohužel není.
Každá třetí žena a každý sedmý muž se u nás setká se sexuálním zneužíváním, sexuálním násilím či domácím násilím.
Přijde vám to nepravděpodobně velké číslo? A když se rozhlédnete kolem sebe, vidíte lidi, kteří nevypadají, že by si životem něco takového nesli?
Jenže ono to vidět většinou není. Není to něco, co byste vypálili v úvodním představení. Nemáte to napsané na čele. Stydíte se za to a nejradši byste to vymazali z paměti.
Když mi bylo osmnáct, pokusil se mě znásilnit učitel v autoškole. Doma jsem nic neřekla. Jednak jsem se styděla, jednak jsem byla přesvědčená, že by mi nikdo nevěřil, že se na mě sápal o třicet let starší chlapík, který jinak vystupoval jako srandista a sympaťák.
A tak jsem chodila do autoškoly dál. Přijde vám to divné? Říkáte si, že byste k tomu praseti do auta už nikdy nesedli? Že byste mu dali pár facek a poslali na něj policii? No, já teď o víc jak dvacet let později bych samozřejmě udělala totéž.
Jenže tenkrát jsem na to neměla odvahu a sílu. Byla jsem v nevýhodné pozici nejen kvůli svému nízkému věku, ale i kvůli události samotné, která mě celkově oslabila. Nebyla jsem s to se na nic soustředit, jen jsem chodila a tajně brečela, tak aby mě nikdo neviděl a nedozvěděl se, co se mi stalo.
Měla jsem ale štěstí. Moje mamka si pláče všimla a donutila mě všechno vyklopit. Pak to začalo. Výslechy na policii. Výpovědi u soudu. Ze všeho mi bylo zle. Neměla jsem jediný důkaz, připadala jsem si jako lhářka.
A i když se pak během vyšetřování ukázalo, že jsem nebyla jediná, na koho to zkusil, nikdy nebyl obviněn. Několik let poté ještě provozoval svou autoškolu vesele dál. A bůhví, kolik holek mu reálně padlo za oběť.
Můj příběh není ničím výjimečný. Naopak, nese spoustu typických znaků, které doprovázejí sexuální zneužívání a násilí.
Měla jsem obrovskou kliku, že tenhle zážitek na mě nenapáchal žádné větší škody. Nenesu si z toho trauma. Autoškolu jsem pak dokončila jinde, s učitelem, který věděl, co se mi stalo. Do mého partnerského a sexuálního života se tahle zkušenost nijak neobtiskla.
Ale ne všichni mají takové štěstí jako já. Dneska už naštěstí existuje projekt, který si klade za cíl osvětu veřejnosti a komplexní pomoc obětem sexuálního zneužívání.
Jmenuje se KLUBOVNA NADĚJE a založil jej Tomáš Paprštein, který sám musel sebrat odvahu, aby vystoupil z anonymity a veřejně sdílel svůj příběh, kdy ho dlouhé roky během dospívání zneužíval blízký člověk.
Pokud se vás nebo někoho z vašich blízkých toto téma samotných týká a potřebujete terapeutickou či jinou podporu, mrkněte na Tomášovy stránky:
https://www.klubovnanadeje.cz/
Velmi také pomůže sdílení tohoto příspěvku, protože osvěta je v tomto ohledu zatím mizivá a téma je tabu, jelikož oběti násilí málokdy seberou odvahu, aby o tom nahlas mluvily.