Nelpění je osvobozující. Jste připraveni se kdykoli vzdát toho, o čem se domníváte, že vám patří?

Čarokrásná Penélope Cruz ztvárnila ve snímku "Film roku" (2021) excentrickou režisérku Lolu, která dostane od stárnoucího miliardáře neomezený rozpočet a nekonečnou důvěru, aby mohla natočit "la película mejor", nejlepší film.
Lola si vybere jako hlavní protagonisty Antonia Banderase, sebestředného naboba, který je idolem dívek a dam v populárních seriálech, a Oscara Martíneze, seriózního herce, který dbá na svou pověst intelektuála.
V rámci příprav na natáčení je Lola poprosí, aby donesli všechna svá ocenění, která za kariéru získali. Poté oba nebožáky, nesourodou dvojici, jež se neustále hašteří, sváže pevně dohromady fólií a usadí do divadelního hlediště.
Když jsou takto znehybněni, nakráčí režišérka na pódium a odkryje velkou šrotovačku, do které před zraky zoufalých mužů nahází jednu sošku po druhé.
Zatímco Antonio se divoce zmítá a řve tak, jak mu jen fóliový roubík dovolí, Oscar bolestně zavírá oči a tiše šeptá "no, por favor". Oba muži reagují jinak. Ale oba viditelně trpí. (Což byl i Lolin cíl, chtěla je propojit v bolesti.)
---
Nelpění.
Schopnost umět kdykoli cokoli (o)pustit.
Vědomí, že nic z toho, co si myslíme, že nám na tomhle světě patří, si do hrobu neodneseme.
Kdo z nás to umí?
Možná by pro vás nebylo bolestné vzdát se nablýskaných sošek. (Protože tak jako já žádné nemáte, když se nepočítají medaile z turnajů, které už dávno někde poztrácely děti. )
Ale když je člověk k sobě poctivý, většinou najde něco, bez čeho si neumí svůj život představit.
Domov. Práce. Vzpomínky. Role. Zdraví. Své blízké.
A přitom o všechno z výše jmenovaného můžeme ve vteřině přijít.