Ohlédnutí po roce: Když strach opadl, máme jedinečnou možnost poodstoupit

28.10.2022

Dokážete si ještě vybavit, co se dělo touhle dobou loni na podzim? Dneska mi to, nevím proč, přišlo na mysl. Bylo to jako vzpomínka z jiného života.
Loni touhle dobou ještě bylo např. možné jít do restaurace bez očkování, ale museli jste si před obědem odplivnout. Když pak přišla kontrola z hygieny, za zády dva příslušníky policejního sboru, připadala jsem si jako kriminálník.


Skoro lituju, že jsem si nevedla deník všech těch věcí, které kolem nás svištěly. A my jsme je jednu za druhou přijímali a rozšiřovali definici toho, co je normální, co je správné, co nás zachrání.
Nepamatuju si bohužel pořadí, ve kterém se různá nařízení zaváděla, ale kdyby mi dal někdo přečíst jejich výčet tři roky zpátky, tak tomu pravděpodobně neuvěřím.


Veřejná vystupování povolena, pakliže se však při nich nebude zpívat. Zákaz prodeje bot v dospělácké velikosti. Pásky kolem spotřebního zboží v obchodních domech, které byly navíc pro ne-seniory v určité hodiny nepřístupné. Cenzura svobody slova. Povinné roušky, u kterých se kontrolovalo pouze to, zda jsou nasazené, nikoli to, jak dlouho ji má člověk na ústech a zda ji předtím neměl navlečenou na předloktí či zmuchlanou v kapse spolu s posmrkaným kapesníkem.

Tyhle zpočátku pousmání hodné bizarnosti však nabraly na síle, když se společnost od "spolu to zvládneme" plíživě přesunula k oddělenosti.
Skoro jako by nešlo jen o virus tělesný, ale virus napadající i naši mysl.
Přiživován médii a legitimován restriktivními nařízeními, zaséval strach a nenávist.


Nyní, když média krmí naši pozornost jinými tématy, se to nezdá jako aktuální. Ale právě kvůli tomu odstupu, který již máme, mi přijde velmi důležité se na to podívat znovu. S umírněnějšími emocemi, beze strachu.
Testů se nyní denně dělá přibližně desetkrát méně než loni, přičemž stojí za povšimnutí, že jejich pozitivita je takřka dvojnásobná. A je skoro s podivem, že se toho nikdo neděsí. Lidé chodí do restaurací, sedí vedle sebe v divadle, jezdí bez roušky v metru. Covid už není hlavní téma.


Nabízí se nám tedy dobrá pozice na to, abychom poodstoupili a místo pokřikování jeden na druhého, které bylo ještě loni v trendu, nahlédli na obecné principy, které stojí na pozadí.
Jednání ze strachu nevede k ničemu dobrému. Způsobuje uzavírání se a oddělenost, které nepřispívají zdraví fyzickému ani psychickému. Ztrácí se diskuze a aktivní naslouchání, které jsou tak důležité pro zdraví společnosti.


Pojďme na to nezapomenout. Ať už se jedná o virus nebo o cokoli jiného, co je zrovna teď předmětem diskuzí.
Zpozorněme, pokud tlaky zvenčí zavírají naše srdce a zaměřují naši pozornost na jiné hodnoty než na ty, jež ve chvílích, kdy nás nesvírá strach, považujeme za důležité.