Pohlazení pro rodiče s malými prcky, kteří se teď jako my plácají v nemocech

Už přes dva týdny se nás drží chřipka a nějak se jí od nás nechce. Asi to tu máme hezký nebo co. Naštěstí je shovívavá, takže jedeme s dětmi na střídačku, aby byl vždycky někdo funkční a mohl se starat o ty nemohoucí.

Pamatuju si, že když byly děti malé a já na ně byla sama, tak jsem si luxus jako nemoc nemohla dovolit. Proležet celý den v posteli prostě nešlo. Vždycky jsem se musela několikrát za den zvednout a postarat se o ně, i kdybych měla lézt po čtyřech. A jakože jsem párkrát fakt lezla.

Uplynulé dva dny se děti staraly o mě. Nejvíc asi tím, že mě nechaly co dvě hodiny prospat. Nosily mi do postele čaj, krájely jablka, převlékaly zpocené peřiny. Z postele se mi podařilo je odnavigovat, aby si uvařily oběd. Bylo to až dojemný, jak se všechny tři snaží.

Až takhle zpětně vidím, kolik toho "průměrná" máma (nebo táta) na mateřské musí zvládnout.Když jste v tom až po uši, tak si to neuvědomíte. Protože zkrátka není čas se litovat, natož se obdivovat. A už vůbec vás nenapadne, že by vás za to měl někdo chválit. Prostě jedete, aniž by vám přišlo, že děláte něco výjimečného.

Ale věřte, že to výjimečné je. Posílám pohlazení všem rodičům, kteří se teď plácají v nemocech a musejí pečovat o děti, i když by si sami zasloužili ležet v posteli.