Proč děti chráníme tam, kde to nepotřebují? (A naopak)

Navazuju na včerejší téma "rodičovského štítu", kde jsem rozvíjela myšlenku, kdy je jeho odložení předčasné a kdy už je zas pozdě.
Dneska bych chtěla zmínit ještě jednu důležitou věc, a to KDE tento štít aplikujeme. 

Ráno u kafe jsem četla řádky od Viktorie Hanišové. Její kniha Houbařka je velmi temná, bolavá (a nutno dodat krásně napsaná).

Vypráví příběh dospělé ženy, která byla v dětství zneužívána. A možná vás nepřekvapí kým."Bylo to maminka jako každá jiná, která svou Libušku na hřišti vůbec nespouští z očí, která za ní běhá a při každém zaškobrtnutí ji chytne dřív, než stačí dopadnout na kolínka. Bezpečí, to je slovo, kterým se rodiče zaklínají.

Všude totiž číhá nějaké zlo - za každým rohem může stát pes, který dítě pokouše, u každého obchodu číhá pedofil. Padesátník s nagelovanými vlasy ulízlými dozadu, na krku zlatý řetěz a pod ním chlupatá náprsenka, v upnutém tričku se boulí dýňovité bříško. Nabízí dětem bonbony a láká je na chundelatá štěňátka, nebo je zve k sobě domů na filmy a počítačové hry. 

Matčiným úkolem je všechna rizika a potenciální nebezpečí eliminovat, aby dítě nepřišlo k úhoně. Teprve dom, za bezpečnostními dveřmi se třemi zámky, v bytě, kde je každý ostrý roh oblepený gumovou krytkou, kde mají do zásuvek namontované záslepky a kde si po celodenním napomínání a smlouvání vyčerpané matky sednou na gauč se sklenkou vína, si mohou konečně vydechnout. 

To, co se v noci děje za zavřenými dveřmi dětského pokojíčku, je už nezajímá."Ano, uhodli jste. Malou Sisi znásilňoval její otec. A co je možná ještě horší - matka to tiše přehlížela.
Tenhle silný příběh jsem použila k tomu, abych navedla vaši pozornost na něco, co mi přijde v dnešní společnosti velmi rozšířené.

Snažíme se ochránit děti před věcmi, které jim nejen neublíží, ale často jim naopak pomůžou stoupnout si do vlastní síly, i když je to stojí třeba pár oděrek.

A pak jsou věci, které nejen tiše tolerujeme, ale v některých případech dokonce glorifikujeme. Jsou to věci, které sice navenek mohou přinést spoustu pozitiv, ale potenciálně též mohou zanechat velmi hluboké stopy na dětské duši, jež sice nejsou vidět, ale o to déle a složitěji se hojí.
Pojďme, prosím, chránit děti tam, kde to ony potřebují.