Proč netlumím horečku ani bolest léky? Beru je jako způsob, kterým se mnou tělo mluví

"Loupneš tam jednoho růžovýho kavalíra a je to," radí mi XY svůj osvědčený postup na zbavení se bolesti.
Já mu to sice vždycky odkývu, ale neposlechnu. Léky na bolest doma ani nemáme.
Bolest či případnou teplotu vnímám jako průvodce, který mě směřuje k tomu, abych zpozorněla a věnovala se svému tělu víc.
Nebývám skoro nemocná, ale poslední dny se o mě pokoušelo cosi, co si hrálo s mou imunitou. Je to takový zvláštní pocit, jakési šimrání na povrchu s občasnými pocity zimnice, které mě vrací ke klidu a brání mi vrhat se po hlavě (nebo na příkaz hlavy? ) do aktivit.
Dalo by se to přebít práškem? Určitě. Ale...
V tomto mi přijde naše doba dost vychýlená. Na všechno máme instantní řešení. Dejte si prášek a bude vám zase dobře, tvrdí reklamy.
Jenže tím, že přehluším bolest, vlastně tělu sděluju, že jeho projevy jsou špatně. Že se nic neděje a ono může jet dál.
Tím, že srazím teplotu, mu kazím jeho snahu bránit se proti bacilům.
Ano, na pár hodin se mi možná udělá lépe. Ale z dlouhodobého hlediska blbnu svůj imunitní systém i svou citlivost k projevům těla, které se mnou nepřetržitě komunikuje.