Tělo dělá v každém okamžiku to nejlepší, co umí, aby nás vrátilo zpět do rovnováhy

Naší tělesné schránce se občas dějí věci, které nám znepříjemňují život.

Rýma a kašel. 

Horečky a otoky.

Ekzémy a akné.

Bolesti kloubů, zad či hlavy.

Naučili jsme se na to dívat očima moderní medicíny jako na něco, co k nám nepatří a je potřeba se toho hlavně rychle zbavit jako čehosi nežádoucího.

Je určitě super, že jsme se narodili do této doby, kdy existuje spousta možností, jak tělu v procesu uzdravování pomoct.

Přijde mi ale škoda, že spolu s těmito vymoženostmi se změnilo i naše vnímání. Díky tomu se pak snadno obrátí naše mysl do nastavení "boj" a vztek směřujeme vůči našemu tělu.

Sama se občas přistihnu, že místo vděčnosti za to, co všechno pro mě moje tělo dělá, mám tendenci být na něj naštvaná.

Paradoxní je, že je to právě v okamžicích, kdy moje tělo ze všech sil maká, aby vyrovnalo nějakou disbalanci, kterou jsem mu způsobila tím, jak a v jakém prostředí žiju. Co jím. Jak málo či naopak přehnaně moc se hýbu. Jaké lidi a myšlenky si k sobě připustím. A tak se snažím vracet k mantře, která (mám pocit) napomáhá nejen mojí psychice hodit se víc do klidu a přestat se rozčilovat, ale i tělu, aby vědělo, že má moji podporu, když se mě snaží dostat zpátky do rovnováhy.

Ta "kouzelná" věta je: Moje tělo dělá v každém okamžiku to nejlepší, co umí, abych byla zase zdravá.