Velikonoce a ženská obřízka: podobnost mechanismů, kterými obhajujeme tradice, ačkoli mohou být pro některé traumatizující 

Pozor. Následující zpráva je hoax.

V některých částech Afriky je ještě dnes možné narazit na kmeny, které udržují tradici ženské obřízky. Vydali jsme se do jednoho z těchto kmenů, abychom natočili reportáž s lidmi, kteří jsou součástí této - pro našince exotické - tradice.

Eliška (31 let) podstoupila obřízku, když jí bylo dvanáct: "Dodnes je mi zle, kdykoli si na ten den vzpomenu. Byla to velká oslava, pilo se a hodovalo, žvýkala se kata. Když přišel čas, odvedli mě do chýše, kde už čekala obřezávačka. Strašně jsem se bála, ale všichni se tvářili, že je vše v pořádku."

Se svým strachem se však nikomu nesvěřila. "Ani ve snu mne ale nenapadlo, abych protestovala, protože i moje matka se usmívala a ujišťovala mě, že díky tomuto rituálu budu očištěna. Až mnohem později jsem se dozvěděla, že existují země, ve kterých ženy toto nemusejí podstupovat, a přesto si najdou manžela.

Stále to bolí, ale bolest psychická je někdy horší než ta fyzická."

Eliška není sama, kdo něco takového prožil. Stovky dalších žen se nám svěřily s obdobnými zkušenostmi. Když však naše televize s těmito výpověďmi konfrontovala další ženy, zjistili jsme, že ne všechny to vidí stejně.

Milena (62 let): "Já na to mám ty nejhezčí vzpomínky. Toho dne mě všichni oslavovali a uctívali. Symbolicky jsem tak vstoupila mezi dospělé ženy. Svou dceru jsem nechala též obřezat a vnučka to podstoupila loni. Obě byly statečné a ani necekly. Nyní jsou šťastně vdané a věřím, že i díky nim bude obřezáno ještě mnoho žen. Je to krásná tradice, kterou bychom si neměli nechat vzít pár hlasitými hysterkami."

Podobně se vyjádřila i Věra (44 let): "Dneska se ze všeho dělá trauma. Já z toho teda žádné trauma nemám. U nás na vesnici se obřezává už jen klitoris, dělá se to citlivě a sterilně. Kdyby si ty zpovykané feministky zkusily faraónskou obřízku rezavou tupou břitvou, neřeknu. Ale dneska už je jiná doba. Jaké si to uděláte, takové to máte. Všechno je to o míře."

Co se míry týče, několik respondentů se rozhovořilo i o množství omamných látek, které se během rituálu užívají: "Tak je pochopitelné, že obřezávačka musí být při výkonu příčetná," podotknul Luboš (29 let). "Nicméně malá hladinka je v pořádku, je to přece jen oslava. Kata roste všude kolem a žvýká se u nás při většině příležitostí. Při obřízce tedy nesmí chybět. Ano, občas někteří přeberou, ale to jsou výjimky a neměli bychom kvůli nim hned vylévat s vaničkou i dítě."

Na závěr jsme se respondentů ptali, co si myslí o tom, že za hranicemi je tato tradice považovaná za barbarskou a ženy nic takového podstupovat nemusejí.

"Tradice je tradice. Když vymýtíme i poslední zbytky toho, co nás dělá námi, co z našeho kmene zbyde?" odpověděla nám otázkou Milena.

Věra ji doplnila: "S těmihle globalistickými, genderově korektními trendy se v poslední době roztrhnul pytel. My si ale naši obřízku vzít nedáme."

Jejich povzdechy uzavřel nadějeplně Luboš: "Naštěstí jsou tu ještě vesnice, kde si naše tradice stále udržujeme a předáváme dalším generacím."

Disclaimer: Jakákoli podobnost s realitou kolem Vás je čistě náhodná. A pokud Vám to přesto něco připomíná, pak je to tím, že Váš mozek má jedinečnou schopnost vidět analogie ve chvíli, kdy mu vypnete kulturní kontext, na který má navázané silné emoce.

A teď vážně: V této fiktivní reportáži mi nešlo o srovnání Velikonoc a ženské obřízky JAKO TAKOVÉ. To je samozřejmě nesrovnatelné. Chtěla jsem upozornit na PODOBNÉ PRINCIPY, které se u obhajování tradic používají. (Jestli Vás reportáž nasrala, přečtěte si předchozí tři věty ještě jednou a pomalu.)

Není mým záměrem Velikonoce rušit (jakkoli mi to v diskuzi na sítích někteří lidé podsouvali). Přála bych si, aby všichni mohli slavit Velikonoce podle svého, nebagatelizovali utrpeních druhých a respektovali se navzájem, a to obzvláště pak v případě dětí a dospívajících, kteří navenek mohou působit konformně, ale to jen proto, že nemají dostatek odvahy se tradici vzepřít.