Závist. Červík, který hlodá v mnohých z nás, ačkoli se to bojíme přiznat

Závist je něco, o čem se na sítích moc nedočtete. A přitom si troufám tvrdit, že je to třináctá komnata mnohých z nás.
Moje tedy určitě. Jsem soutěživá. Vedle všech ušlechtilých či dobroserskcýh cílů je touha být nejlepší ve všem, do čeho se pustím, můj hnací motor.

Jenže pak vás někdo předběhne a začne hlodat červík závisti. Nechcete ho. Víte, že vás dokáže vyžrat zevnitř a udělat z vás člověka, kterým nechcete být.
Přestanete druhým přát úspěch. Hledáte na nich chyby. A i když v hlavě víte, že výkony ostatních lidí nijak nesnižují váš význam, dokáže vám to instantně zkazit náladu, když si nedáváte pozor. 

Paradoxně nejčasteji se červík objeví v těch oblastech, ve kterých jste nejsilnější. Tam, kde vám to tolik nejde a vrchol se zdá být nedosažitelný, umíte být přející, dokážete kooperovat, berete úspěšnější lidi jako inspiraci.

A protože víte, jak je tohle souznění krásný pocit, o to víc se snažíte semínko závisti zašlápnout, jen co rozpoznáte, že už ve vás zase klíčí. Ne vždy se vám to podaří. Ale vy zas stejně jdete a znovu a znovu se o to pokoušíte. Tohle je podle mě opravdická síla.
---
Moc bych chtěla poděkovat slacklinerce Anně Hanuš Kuchařové, která mě k napsání tohoto příspěvku inspirovala. Díky za to, s jakou opravdovostí sdílíš své nejniternější pocity a až s dojemně "dětskou" upřímností odkrýváš i temná zákoutí duše, která se mnozí z nás bojí vyvětrat.

Tady kousíček z Ančiny knížky "Od slackline k tiché radosti", která se dotkla čehosi hluboko vevnitř, co zatím ani sama neumím pojmenovat.
---
"Všichni jsme se v té naší malé slacklinové komunitě znali. Nejlepší lajnerky Evropy byly mé kámošky, parťačky. Jenže od té doby, co jsem přešla rekord, jsem jim přestala přát. Když jsem je viděla jít po něčem dlouhém, přála jsem si z celého srdce, aby spadly. Aby to nedaly a já nepřišla o prvenství. Nebyla jsem si vůbec jistá, zda zvládnu přejít něco delšího. 

Hnusily se mi takové myšlenky. Snažila jsem se je nějak vyhnat z hlavy. Vracely se tam. Nikdy bych nepřiznala, o čem přemýšlím. Styděla jsem se. Dávala jsem si pozor, abych ani slůvkem neodkryla své špinavé karty, přesto má závist pronikala do vztahů cestami nevyřčených pocitů."