Milí knihomolové,

celé prázdniny jsem Vám neposlala žádné knižní tipy. Nicméně doufám, že z předchozích dílů Knihovničky jste dostatečně zásobování a přes léto jste nebyli literárně na suchu. Soudím tak podle svého vlastního seznamu knížek ke čtení, který se rozrůstá rychleji, než stíhám odbavovat.

Přes léto jsem četla celkem hodně, ale cca polovina z toho byly audioknihy, které mi zpříjemňovaly dlouhé cesty autem. Audioknížky mě zachraňovaly i proto, že jsem hodně času trávila koukáním do počítače a pracovala na přípravě dvou titulů, které vyjdou teď na podzim.

Jako první vyjde v říjnu kniha povídek To nebude nikdo číst. Poprvé za těch 15 let, co píšu, jsem i v době, kdy jde kniha do tisku, textem nadšená (většinou v téhle fázi už totiž knížku úplně nenávidím. :-D). I moje redaktorka, korektorka, a dokonce i (jinak vždy cynická/vtipná) sazečka jsou povídkami nadšené. Jsem na tu knížku fakt pyšná. Opravdu myslím, že je to to nejlepší, co jsem doposud napsala.

Minulý týden jsem spustila předprodej knížky. Pokud byste mě chtěli podpořit a pomoct mi uhradit náklady na tisk, tak budu moc vděčná.

Každý předplatitel (objednávky do konce září) dostane ke knize jednu povídku navíc.

Více o knize na konci tohoto e-mailu.

Když jsem se loni rozhodla, že nazrál čas, abych se konečně po letech sbírání podkladů pustila do psaní povídek, začala jsem je ze studijních důvodů i víc vyhledávat jako čtenářka. Za mě je totiž povídka mnohem těžší disciplína než román. Na to, abyste vyjádřili myšlenku nebo vytvořili vztah čtenáře k postavám, máte mnohem omezenější prostor.

Zdaleka ne každý romanopisec je dobrý povídkář (a platí to i naopak). A ačkoli už jsem o povídkách před třemi roky v Knihovničce psala, rozhodla jsem se, že tohle téma přinesu znovu. Níže posílám tipy na skvostné povídky, které jsem za poslední rok přečetla a které si zaslouží Vaši pozornost.

A ještě poslední věc! V září se zase po letní pauze vydám za Vámi na besedy.

Ty nejbližší budou:

• 14. 9. Rovensko (blízko Šumperk, Zábřeh)
• 16. 9. Slatiňany (po besedě bude koncert Marie Tilšarové & kapely Kdo jsme my)

S láskou Veru

6 + 1 tip na skvělé povídky

Zádrhely

~ Gian Marco Griffi

83 % na databazeknih.cz

Neuvřitelně mi sedl autorův černý humor a smysl pro absurdno a nadsázku.

Jsou to povídky, které sice fungují každá zvlášť, ale pouze dohromady dávají čtenáři komplexní zážitek, který obsahuje:

1. Autorovu lásku ke kraji Monferrato, především pak k tamějším svérázným existencím. Netuším, jak moc věrně dokázal představit naturel Monferraťanů, nicméně někdy právě přehánění a nadsázka dokáže dát čtenáři lépe nahlédnout pravdu než objektivní popis.

2. Autorovu lásku k literatuře, přičemž on sám tvrdí, že by chtěl být básníkem a próza je jeho neobratný pokus, jak se k tomu přiblížit (za mě velmi zdárný pokus!).

3. A konečně nejvíc jsem obdivovala, jak bravurně a hluboce se dokáže dotknout složitých témat, aniž by sklouzával do patosu. Fakt klobouk dolů, takhle bych se chtěla někdy naučit psát.

Čím temnější, tím lepší

~ Stephen King

86 % na databazeknih.cz

Vlastně nevím, proč jsem tak dlouho Kingovi vzdorovala. Začala jsem ho číst až loni a od té doby přečetla už asi pět jeho knih. "Král hororu" se mu přezdívá právem. Tenhle chlapík vás totiž vtáhne hned na první stránce a už nepustí. Miluju jeho postavy, miluju lehkost, se kterou píše. Umí vytvořit prostředí, do kterého se chcete vracet (což teda zní v kombinaci s hororem zvláštně).

Z některých povídek v jeho knížce bych klidně udělala román. Tak dobře se to četlo!

A pokud se hororu bojíte, tak nebojte! Já třeba na horory-filmy koukat vůbec nemůžu, ale na papíře mi to nevadí. Tohle se mnou poslouchali na střídačku mí kluci (10 a 12 let) a neměli strach ani trochu.

Bolesti pro každý věk i postavu

~ Simona Bohatá

80 % na databazeknih.cz

Simonu Bohatou budu doporučovat, co budu živá. Podle mě patří mezi nejlepší české autory současnosti. Kdyby uměla "poskakovat na Instagramu" a vymetala besedy a knižní festivaly, byla by hvězda. Ale ona to nemá zapotřebí, čímž je mi velmi sympatická. (Podobně to vnímám u Jakuby Katalpy nebo Anny Bolavé, které obě píší pod pseudonymem.)

Povídky o nenápadných, na slovo skoupých lidech, kteří si v sobě pečlivě střeží svá tajemství a traumata. Pokud byste si přáli něco optimističtějšího od stejné autorky, zkuste povídky Zbabělí hrdinové nebo román Klikař Beny. Ačkoli... ta hořkosladkost je přítomná ve všech knížkách od Bohaté.

Bubáci pro všední den

~ Karel Michal

87 % na databazeknih.cz

Tuhle útlou knížku jsem četla kdysi na gymplu a už tehdy jsem nechápala, jak tahle kritika režimu mohla v 60. letech Karlu Michalovi projít. V každé povídce se zjeví nadpřirozená bytost, která tak nějak vůbec nepasuje do racionální a 100% rozplánované společnosti. Když jsem ji pak viděla na Světě knihy v novém kabátku, hned jsem po ní hrábla.

Povídky za 65 let od svého prvního vydání neztratily nic na (mnohdy absurdním) humoru, splavných konverzacích a svižném tempu, které vás udrží u čtení. A ta překrásná čeština! Ach!

A úplně zbožňuju povídku Mrtvá kočka, rozesměje mě pokaždé, když si na ni vzpomenu.

13!

~ Pavel Tomeš

85 % na databazeknih.cz

Pavlu Tomešovi fandím už jenom proto, že se do literárního světa vrhnul podobnou cestou jako já. Sám si píše, sám si vydává... a knížkám věnuje velkou péči. Zároveň na čtenářských fórech často čtu, že jeho humor není každého šálkem čaje. Je pravda, že Tomeš v tomto ohledu nabízí čtenáři spíš šťopičku pálenky. Ale já to miluju! Málokdy se u knih směju nahlas. U těchto povídek jsem se nasmála vrchovatě, často si i pobrečela. Navíc z každého odstavce probleskuje autorova inteligence, takže nenechte se zmást, že by šlo o nějakou lacinou humoriádu.

Nejvíc se mi líbila závěrečná povídka psaná v ich formě, kde se fiktivní spisovatel vydává na besedu se dvanácti čtenáři a cynicky komentuje průběh akce, až mu nakonec rupnou nervy a začne jim říkat krutou pravdu. Jako... já mám besedy ráda, ale je pravda, že něco ze zmíněného v povídce podle mě zažil každý autor. :-D

Nihilista na balkonu

~ Petr Holý

84 % na databazeknih.cz

Na Petru Holém mě štve jediná věc: že se beletrii nevěnuje dál! Málokterou knížku čtu víc než jednou. Tuhle jsem četla třikrát. Vtipné, inteligentní, neotřelé. Baví mě různost motivů povídek: děda filozofující na panelákovém balkonu o (ne)smyslu naší existence, vhled do vietnamské komunity v ČR, tajemný přístroj, jež umí pravdivě zodpovědět jakoukoli otázku. Tyhle povídky spojují vše, pro co mám literaturu ráda.

Kdybych uměla psát, tak napíšu něco podobného. O což jsem se... ehm... trošku pokusila. ↓↓↓

To nebude nikdo číst

~ Veronika Hurdová

(vyjde 10/2026)

Přečetla jsem desítky knih o fyzice, matematice i statistice. Baví mě publikace o biologii, antropologii, psychologii i neurovědě. Nejvíc na nich miluju to, jak mi vždycky rozproudí fantazii a nutí mě se dívat na svět dosud nepoznanými způsoby. Zbožňuju ty filosofické přesahy, které nám věda servíruje na zlatém podnose pod nos.

Ráda taky žasnu. Rozehrávám ve své hlavě rozehrávám imaginární scénáře možností, které jsou možná málo pravděpodobné, zato však často o dost zajímavější než naše žitá skutečnost.

A pokud jste nikdy nebyli s vědou kamarádi, tak nebojte. Žádná nerdí inťouština se nekoná!

V povídkách najdete srozumitelné lidské příběhy, uvěřitelné postavičky, živé dialogy a taky můj humor, na který jste zvyklí z mých předchozích knížek.

Chci, aby každá povídka otevřela ve čtenářově hlavě malý, dosud třeba nepoznaný vesmír. Chci ho ponouknout k tomu, aby se na svět kolem sebe podíval novýma očima. Chci ho přimět žasnout.

Chci, aby si čtenář po dočtení příběhu řekl: "Ty jo, to je teda ujetý! Ale co kdyby to tak doopravdy bylo?" A pak o tom týden přemýšlel.

Chcete si přečíst ukázky z knížky? Nebo jsem Vás už nalákala dostatečně a víte, že tohle bude knížka přesně pro Vás?

Pak budu ráda, když mě podpoříte a zakoupíte si ji do konce září v předprodeji. Všem předplatitelům zašlu navíc jednu bonusovou povídku. Děkuju!