Při psaní textů, kde chci představit nějaký obecný princip, mám často jedno dilema. A stále jsem nenašla řešení, které by mě plně uspokojilo.
Ukážu vám nyní dva krátké články na stejné téma a vy zkuste říct, který je pro vás zajímavější.

"Biješ je?"
"Ne!"
"Býváš před nimi opilá na veřejnosti?"
"Vůbec, ani doma nemám víno, nic!"
"A co před měsícem? Mělas tak půl láhve a pak jsi řídila."
"Jo tohle..." Jana si vzpomněla, nebyla přece tenkrát tak opilá. "Za tohle mě někdo může udat?"
"Norové to jako udání neberou. Ale když se ptáš, jo, tady...

Tyhle dvě fotky od sebe dělí víc než pět let.
A zatímco ta skála a já jsme se vůbec nezměnily (zázrak!), děti jsou dvakrát takové.
Fotka ale stejně neukáže to, jakou proměnou jsme prošli uvnitř.

Kdysi jsem četla knížku, ve které mimozemská rasa používala osmičkovou soustavu. Jeden pozemský lingvista se v ní naučil nejen převádět čísla do desítkové soustavy, ale i rychle provádět výpočty. Přišlo mi to tehdy fascinující.
Je to ale skutečně tak fascinující? To, že používáme desítkovou soustavu, je čistá náhoda. Ano, přispělo k ní asi těch...

Když o sobě někdo říká, že je "vědomý" nebo "duchovně zaměřený" nebo "oproštěný od ega" nebo "probuzený", jsem ostražitá.
Ono teda... asi skoro nikdo to neřekne takhle přímo.
Na sítích tito lidé sdílejí inspirativní texty.
Moudré citáty.
Příběhy, na jejichž konci je velké aha.
Vnějšími mimikry často taky splňují dress code ezo-světa. Barevné volné...

"Nuda je základní evoluční faktor, pánové. Kdy ses naposled nudil?"
Zamyslel jsem se a zavrtěl hlavou. "To fakt nevím."
"A proto se nikam neposouváš!" Jíra se opatrně napil a utřel si pusu kapesníkem. "Děti se přestaly nudit. A to je špatně. Povede to k degeneraci celý společnosti."